Chris Robinson z The Black Crowes se v rozhovoru s hudebním youtuberem Rickem Beatem vrátil ke koncertu, který z paměti asi jen tak nezmizí. Zákulisní chaos z osmdesátých let je ale jen částí příběhu. O kapele se teď mluví i kvůli mnohem čerstvější události.
Atlanta, zhruba polovina 80. let. Ted Selke, tehdejší baskytarista Mr. Crowe’s Garden, tedy sestavy, ze které se později stali The Black Crowes, se svým spolubydlícím uspořádal večírek v domě určeném k demolici. Název dali jednoduchý: „Wreck The House Party“. Volně řečeno akce, kde se může v domě řádit dle libosti. Jenže podle Robinsonova líčení se to celé posunulo za hranici běžné opilecké demolice, a rychle. Na Karaoketexty jsme se na tuto epizodu podívali blíže.
Z garáže rovnou proti velkým labelům
„Dorazili punkáči a skinheadi, fakt násilní lidi, a začali to místo doslova rozebírat,“ vybavuje si Robinson. „Připomínalo to Osvícení, sekery lítaly skrz zdi. My hráli a jeden kluk sekl sekerou do plynového kohoutku v kuchyni, další k tomu přiložil zapalovač a najednou z toho byl plamenomet, který stříkal ven do lesa. Přijížděli policajti, okna létala všude kolem.“ Pak už to Robinson v rozhovoru moc nerozváděl. „Pamatuju si, že jsem si říkal: Ty jo, tohle je šílené.“
Bratři Robinsonovi tehdy neměli připravený únikový plán. Žádná vysoká škola jako pojistka, žádná slušná záložní varianta pro případ, že by kapela nevyšla. Z okolí slyšeli, že jsou blázni a že s takovým přístupem daleko nedojdou. Chris dnes říká, že je podobné řeči spíš tlačily dopředu. „Dali nám tím něco navíc. Nahodilo nás to,“ popsal to. Rich přidal historku z jednání se Sony nebo Columbií, kde měl Chris lidem z vydavatelství říct bez velkých okolků: „Vy máte patnáct set kapel. Já mám jednu. Je mi jedno, co děláte s těmi ostatními.“
Debut Shake Your Money Maker vyšel The Black Crowes v roce 1990 a prodalo se ho víc než pět milionů kusů. O dva roky později se The Southern Harmony and Musical Companion vyšplhalo na první příčku Billboard 200. Ta tvrdohlavost, o které Robinson mluví, tedy nakonec nebyla jen póza před lidmi z branže.
Tampa 2026: jiný druh napětí, jiný odchod ze sálu
Ne všechny vypjaté večery The Black Crowes patří jen do dávných klubových vzpomínek. Letos v červnu, během Southern Hospitality Tour v Tampě na Floridě, se rozjela scéna úplně jiného typu. Část publika začala skandovat „USA! USA!“ a Chris Robinson odpověděl dost ostře, protože se netají kritikou současných poměrů. Následovalo viditelné odcházení části fanoušků, kteří mířili ven ještě během koncertu. Kapela přitom nepřestala hrát. Pokračovala dál a přešla do She Talks to Angels, zatímco se lidé z hlediště trousili ke dveřím.
Far Out Magazine v té souvislosti připomněl Robinsonův březnový rozhovor pro Mojo Magazine, kde naznačil, jak současnou atmosféru vnímá: „Vím, co je správné a co ne. A to, co se teď děje, správné není.“ V Tampě to prostě bouchlo nahlas. Část fanoušků zjevně přišla na rockový koncert, ne na politickou poznámku mezi skladbami, a podle záběrů z místa zvolila nejjednodušší reakci: odešla.
Když se koncert utrhne i velkým jménům
The Black Crowes v tom nejsou žádná výjimka. Koncerty, které se vymkly běžnému scénáři, mají za sebou i jiné velké kapely. Často se zmiňuje vystoupení Nine Inch Nails na Woodstocku ’99, kde se potkalo dusno v davu, vedro a Reznorova energie; festival pak skončil v plamenech, a ne jen jako novinářská metafora. Mnohem tragičtější kapitola je Pearl Jam na Roskilde 2000. Událost v davu tehdy změnila způsob, jakým kapela přemýšlí o bezpečnosti vlastních koncertů. Velká show zvenku často působí pevně a řízeně. Uvnitř se ale věci někdy pohnou během pár vteřin.
U The Black Crowes se přes všechny ty rozdílné situace táhne jedna linka: v Atlantě v 80. letech kolem nich létaly sekery skrz zdi, v Tampě v roce 2026 zase odcházeli fanoušci ze sálu. Kapela hrála dál. A zatím hraje pořád.
Zdroj: Autorský text, YouTube Rick Beato, Far Out Magazine, Ultimate Classic Rock, Wikipedie
Nirvana a 35 let od alba Nevermind: Příběh desky, která z grunge udělala světový fenomén
