Frontman Metallicy James Hetfield veřejně vzdal hold Tonymu Iommimu z Black Sabbath a nazval ho největší inspirací svého kytarového stylu. Bez Sabbath by podle něj Metallica prostě neexistovala.
Hetfield to řekl v show James Hetfield’s Riff Life na Sirius XM poměrně přímo: „Tony Iommi je v mých očích pánem riffů a ten, kdo mě ze všech kytaristů inspiroval nejvíce – pro mé rytmické hraní i psaní.“ Od muzikanta, kterého kritici i hráči řadí mezi zásadní rytmické kytaristy rockové historie, to nezní jako povinná úklona starší generaci. Na Karaoketexty to vidíme jako věc, kterou má v sobě dlouho srovnanou.
Desky ukradené od bratra a první šok ze Sabbath
Začalo to dávno před tím, než se na obalech desek objevilo jméno Metallica. Hetfield jako kluk potají bral desky staršího nevlastního bratra a mezi nimi našel Black Sabbath. V rozhovoru pro Guitar World v roce 1992 popisoval, že ho nejdřív zastavily už samotné obaly. Hudba přišla až potom. A když ji pustil, zapůsobila okamžitě. Sabbath pro něj byli ostrý protipól hudby, která mu v té době lezla krkem, netoužil po rozjásané hippie náladě ani žádné měkkosti.
Ta historka by sama o sobě mohla skončit u vzpomínky z dětství. Jenže u Hetfielda se Iommiho vliv propsal přímo do stavby skladeb. V Riff Life se zastavil u skladby Children of the Grave a mluvil o tom, jak Iommi dokáže postavit celé číslo na jednom riffu, z něhož se pak odvíjí zbytek. Riff jako nosník, ne ozdoba. Přesně takový princip se později stal jedním ze základů Hetfieldova vlastního hraní.
Slzy na pódiu Rock And Roll Hall of Fame
Kdo chce vidět, jak hluboko to u Hetfielda sahá, může se vrátit do roku 2006. Metallica tehdy uváděla Black Sabbath do Rock And Roll Hall of Fame. Hetfield stál v černém mezi lidmi ve smokingu a při řeči měl místy hodně blízko k slzám. Mluvil o sobě jako o devítiletém klukovi, který bere bratrovy desky, a o Sabbath tehdy řekl: „Bez jejich definujícího zvuku by nebyla Metallica. Zejména ne ta s Jamesem Hetfieldem.“
Lars Ulrich v ten večer přitlačil ještě víc. Podle něj by heavy metal bez Black Sabbath vypadal jinak, zněl jinak a jinak by se vůbec vyvíjel. U Ulricha, který umí být velkorysý, ale málokdy působí nahodile, to nebyla jen slavnostní fráze.
Metallica tehdy zahrála medley skladeb Sabbath – Hole in the Sky a Iron Man. Loni v červenci, na charitativní akci Back to the Beginning, kde se Black Sabbath loučili, otevřela Metallica svůj set znovu skladbou Hole in the Sky. Hezká shoda, i když u podobných kapel člověk tuší, že náhody bývají spíš pečlivě vybrané.
Iommi jako základ, ne jen jako vzor
Na Hetfieldově obdivu je podstatná hlavně konkrétnost. O Iommim mluví jako o někom, koho má dobře nastudovaného. Popisuje, jak drží riff, jak kolem něj staví skladbu, jak nechává napětí růst a kdy ho uvolní. To už není řeč fanouška, který si pustil pár desek.
Black Sabbath formovali Hetfielda v době, kdy ještě netušil, čím se jednou stane. A nijak to neschovává. Na Karaoketexty nás u podobných vyznání vždycky zajímá, jestli nejde jen o povinné přiznání kořenů. Tady to tak nepůsobí. Frontman kapely velikosti Metallicy mluví o svém vzoru konzistentně a přesně, s detaily, které by si jen kvůli slavnostnímu efektu těžko vymýšlel.
Zdroje: Autorský text, Far Out Magazine, Loudwire, SirriusXM, Metallica Wiki
Pravda o nejznámější písni Metallicy: Jak vznikal text Enter Sandman a odkud pochází slavný riff
