Když Paul McCartney Michaelu Jacksonovi vysvětloval, jak funguje hudební publishing, nejspíš nečekal, že toho bude za pár let litovat.
Na začátku osmdesátých let k sobě měli McCartney a Jackson opravdu blízko. Nebyly to jen úsměvy pro fotografy nebo zdvořilá slova do mikrofonu. Natočili spolu dvě písně, The Girl Is Mine pro Jacksonův Thriller a Say Say Say pro McCartneyho desku Pipes of Peace. Potkávali se, mluvili spolu, veřejně se chválili. A někde mezi studiovou prací a soukromými debatami přišla řeč i na tu méně blyštivou část hudebního průmyslu: autorská práva, katalogy, publishing. Na Karaoketexty nás zaujalo, jak se celá situace po letech vyvinula.
McCartneyho dobře míněné rada
McCartney měl za sebou zkušenost, která ho evidentně bolela ještě po letech. Na konci šedesátých let přišel o podíl ve společnosti Northern Songs, kterou zakládal společně s Johnem Lennonem. Firma vznikla v roce 1964, aby spravovala a zpeněžovala jejich autorský katalog. Jenže v roce 1969 britská Associated TeleVision dokončila převzetí Northern Songs a Lennon s McCartneym nakonec prodali i své podíly. McCartney v rozhovoru z roku 1989 vzpomínal, že je tehdejší manažer dostal do situace, kdy velká část výnosů z jejich vlastních písní tekla k někomu jinému.
Jacksonovi proto říkal celkem napřímo: kupuj práva, investuj do katalogů. Chceš-li v hudbě vydělávat dlouhodobě, tady leží jeden z nejlepších zdrojů peněz. Jackson poslouchal. Podle pozdějších vzpomínek si z toho dokonce dělal legraci a říkal, že jednou koupí jeho písně. McCartney to bral jako vtípek mezi přáteli. Proč taky ne.
Sebral mu půdu pod nohama
V roce 1985 se ATV Music Publishing, společnost držící katalog Beatles, rozhodla prodávat. McCartney o koupi přemýšlel, jenže požadovaná cena se mu zdála příliš vysoká. Zato Jacksonův tým mezitím postupoval tiše a vytrvale. Jednání se táhla měsíce, jen za prověrky padlo přes milion dolarů. Smlouva byla podepsána brzy ráno 10. srpna 1985. Ven se informace dostala 14. srpna. Částka zněla: 47,5 milionu dolarů.
Nebyli v tom přitom jen Beatles. Celý katalog měl přes 4 000 skladeb, z nichž 251 tvořily písně Beatles. S odstupem to působí jako mimořádně dobrý obchod, když člověk vezme v úvahu, koho se dotýkal. Po Jacksonově smrti prodala jeho pozůstalost v roce 2016 zbývající padesátiprocentní podíl v Sony/ATV Music Publishing společnosti Sony. Cena: 750 milionů dolarů.
McCartney svou reakci nijak zvlášť nezaobaloval. „Myslím, že je to podlé,“ řekl k celé věci. „Být něčí přítel a pak bu takhle sebrat půdu pod nohama.“ Jackson volil opatrnější tón. V autobiografii Moonwalk z roku 1988 napsal, že se oba s McCartneym naučili tvrdou lekci o byznysu a o tom, co znamená vlastnit vlastní díla. Na papíře to znělo rozumně. Pro McCartneyho to ale sotva byla útěcha.
Žádná velká hádka, jen postupné odcizení
Mezi oběma hudebníky údajně nepřišla jedna velká scéna, po které by bylo vše jasné. McCartney později mluvil spíš o pozvolném rozpadu přátelství. Jackson přestával odpovídat na dopisy. Když se McCartney pokoušel řešit, jak se katalog používá, vadilo mu mimo jiné, že se písně Beatles začaly objevovat v reklamách, slýchal pořád zhruba totéž: „That’s just business, Paul.“ Prostě byznys, Paule. Vztah se ale časem vytratil.
O katalog se McCartney snažil bojovat ještě dlouho po Jacksonově smrti v roce 2009. Opíral se o americký Copyright Act z roku 1976, který autorům umožňuje žádat o navrácení vydavatelských práv k dílům vydaným před rokem 1978 po 56 letech. Do roku 2018 podal žádosti vztahující se k 32 písním. Jenže problém byl zásadní: zákon dopadá jen na díla vzniklá ve Spojených státech, zatímco Beatles psali v Británii. Sony Music nakonec přistoupilo na soukromé vyrovnání. Detaily ven nešly. Po více než půlstoletí sporů a právních kliček McCartney získal zpět alespoň část práv.
Zdroj: Autorský text, YouTube, PMA Magazine, Biography.com, History.com
Beatles a drogy: První nenápadný odkaz se skrýval všem přímo pod nosem
