V roce 1988 dobyla hitparády píseň, při jejímž vzniku nezazněl jediný hudební nástroj. Bobby McFerrin ji nahrál za tři hodiny a získal za ni tři Grammy.
Na Karaoketexty se k tomu zdánlivě prostému popěvku vracíme trochu podrobněji. Za písní, kterou zná skoro každý po několika tónech, je totiž překvapivě konkrétní historka. A také důvod, proč ji McFerrin později ze svých koncertů prakticky vyřadil.
Komedie, manažerka a tři hodiny ve studiu
Podnět nepřišel zrovna z míst, kde by ho člověk čekal. McFerrin šel se svou manažerkou Lindou Goldstein na film Tři amigos, komedii, ve které hráli Steve Martin, Chevy Chase a Martin Short. Druhý den ráno, cestou do studia, spolu probírali přepálené přízvuky herců z filmu. Když pak McFerrin dorazil do nahrávací místnosti, začal zpívat. Základní melodii přitom nenapsal přes noc; nosil ji v hlavě a pracoval na ní víc než pět let. Teprve tato ranní situace ji ale posunula do hotové podoby. Nazpíval ji vlastním, trochu komickým přízvukem, a najednou to sedělo.
Na samotné nahrávce je nejzajímavější její technická jednoduchost, která ale vůbec nezní jednoduše. McFerrin vytvořil sedm samostatných stop: jednu pro hlavní vokál, ostatní pro všechno, co by jinak obstarávaly nástroje, basu, rytmus, doprovodné hlasy. Použil jen hlas a tělo. Žádná kytara, žádné bicí, žádná studiová kapela čekající za sklem. Přesto má výsledek plný, téměř kapelový zvuk. Hotovo bylo přibližně za tři hodiny.
Píseň, která přepsala historii, a pak svého autora pohltila
Po vydání v roce 1988 vystřelila Don’t Worry, Be Happy na čelní místa hitparád v mnoha zemích. V americkém Billboardu Hot 100 se dostala na vrchol jako první a cappella píseň v historii tohoto žebříčku. Na Grammy Awards 1989 pak McFerrin získal hned tři ocenění: za nejlepší mužský popový vokální výkon, za píseň roku a za nahrávku roku. Album Simple Pleasures, na kterém skladba vyšla, bylo nominováno také v kategorii album roku.
Úspěch ale měl i nepříjemnou dohru. Prezidentská kampaň George H. W. Bushe v roce 1988 použila píseň bez McFerrinova vědomí a souhlasu jako neoficiální hymnu. McFerrin se proti tomu veřejně ohradil a řekl, že bude hlasovat proti Bushovi. Pak udělal ještě něco, co u tak velkého hitu nebývá běžné: přestal ho hrát na vlastních koncertech. Později o skladbě mluvil jako o mimořádně jednoduché věci, která vznikla skoro mimochodem. A netajil se tím, že ho trochu mrzí, když si ho svět pamatuje hlavně kvůli ní.
Mezitím si píseň žila dál vlastním životem. Zazněla ve filmu Cocktail s Tomem Cruisem z roku 1988, objevila se také ve snímcích Casper – A Spirited Beginning (1997) a Battle in Seattle (2007). V roce 2024 byla nahrávka zařazena do amerického Národního registru nahrávek jako kulturně a historicky významná.
Kdo je Bobby McFerrin
Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v New Yorku do výrazně hudebního prostředí. Jeho otec byl prvním Afroameričanem, který zpíval hlavní roli na scéně Metropolitní opery. Bobby sám ale nezačínal jako zpěvák. Nejprve hrál na klarinet, potom přešel ke klavíru a ke zpěvu se dostal až ve 27 letech. V roce 1984 vydal album The Voice, dodnes uváděné jako historicky první sólové vokální album pro velké vydavatelství, nahrané zcela bez doprovodu a bez přetáčení. Němečtí kritici mu tehdy dali označení Stimmwunder, zázrak hlasu.
Po obrovském úspěchu Don’t Worry, Be Happy se McFerrin vědomě odklonil od popových žebříčků. Začal se věnovat dirigování a při svých 40. narozeninách poprvé dirigoval Symfonický orchestr San Francisca. Spolupracoval s violoncellistou Yo-Yo Mou i s pianisty Herbiem Hancockem a Chickem Coreou. Hitparádový provoz šel stranou. Jeden tříhodinový studiový záznam mu ale v hudební historii zůstal napevno.
Zdroje: Autorský text, American Songwriter, Bobby McFerrin, Kennedy Center
Jeden z největších hitů Queen napsal Freddie Mercury ve vaně, trvalo mu to sotva deset minut
