Osmdesátá léta bývají spojována s neonovými barvami, syntetickými bicími a bezbřehým optimismem. Jenže pod tím vším se skrývaly písně, které donutily k zamyšlení.
Synth-pop tehdy zněl skoro odevšad. Z rádií, z klubů, z televizních pořadů, ze singlů prodávaných ve statisících a milionech. Hodně lidí ale poslouchalo hlavně zvuk: chytlavý refrén, bicí, studené klávesy, elegantní produkci. Texty se v tom lesku snadno ztratily. Tři následující písně, které jsme na Karaoketexty vybrali, přitom stojí za to číst skoro stejně pozorně, jako je poslouchat.
Enola Gay (OMD, 1980): Tanec nad propastí
Orchestral Manoeuvres in the Dark vydali Enola Gay v roce 1980 a hit z ní byl prakticky okamžitě. Melodie působí lehce, skoro bezstarostně, místy až dětsky jednoduše. Název ale žádná popová hříčka není. Enola Gay se jmenoval bombardér B-29, který 6. srpna 1945 svrhl atomovou bombu na Hirošimu.
Skladba to neskrývá za složité metafory. Říká to natvrdo, jenom v obalu, který mohl při letmém poslechu působit jako další svěží synth-popový singl. OMD tehdy používali elektronický pop spíš jako prostředek než jako samotný cíl. Na YouTube playlistu Top 100 Synth-Pop Hits of the 80s ji sice nenajdete, přesto se Enola Gay dodnes uvádí jako jeden z nejvýraznějších příkladů toho, co osmdesátkový pop dokázal unést.
Mad World (Tears for Fears, 1982): Deprese v tanečním rytmu
Mad World vyšla v roce 1982. Tears for Fears ji napsali v době, kdy jim bylo kolem dvaceti, tedy v letech, kdy člověk ještě často neumí přesně pojmenovat, co se s ním děje, ale přesto to intenzivně cítí. Roland Orzabal vycházel z myšlenek Arthura Janova a jeho tzv. primal therapy, psychoterapeutického směru zaměřeného na potlačenou bolest z dětství. Z toho vznikla píseň o odcizení, o pohledu na svět z místa, kde se člověk necítí doma.
Hudebně přitom nejde o žádnou pomalou zpověď u klavíru. Rytmus je pružný, skoro taneční, produkce má energii new wave singlu. Kdo neposlouchá slova, snadno mine, jak bezútěšná ta píseň vlastně je. Tears for Fears se tu pohybovali na hraně mezi popovou skladbou a osobní výpovědí, bez toho, aby z toho dělali manifest. Mad World není na playlistu Best of Pop & Synth Pop 80s od kanálu Albert CT, což je trochu škoda, protože do té doby patří výrazně. Cover Garyho Julese z roku 2003 potom vytáhl její temnější stránku ještě víc na povrch a dostal se až na první místo britských žebříčků.
West End Girls (Pet Shop Boys, 1986): Třídní napětí v tanečním klubu
Neil Tennant a Chris Lowe napsali West End Girls v roce 1984. Poprvé ji vydali téhož roku, jenže velký příběh této skladby začal až později: remix v roce 1985, světový úspěch a chartový průlom v roce 1986. Na playlistu Best of Pop & Synth Pop 80s od kanálu Albert CT je uvedená jako jedna z ikon éry, a tady se dá těžko protestovat.
Pod elegantním beatem a Tennantovým téměř odtažitým projevem je ale docela konkrétní Londýn. Bohatší West End, chudší East End, dva světy vedle sebe, které se potkávají v určitém napětí. Tennant psal o třídních rozdílech, o městě rozděleném penězi, původem i představou o budoucnosti. Do toho přidal inspiraci básní T. S. Eliota Pustá země, což u popového singlu z osmdesátých let pořád působí trochu nečekaně. Pet Shop Boys o sobě dlouho říkali, že dělají hudbu pro posluchače, kteří chtějí u popu taky přemýšlet. West End Girls je pro takové tvrzení dost silný argument.
Zdroje: Autorský text, Top 100 Synth-Pop Hits of the 80s, Best of Pop & Synth Pop 80s, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie
Nečekaná hvězda Austrálie: Keli Holiday a příběh, který překvapí i znalce
