Texty píše ručně, na víka od krabic od bot, do předsádek knih a teď i do zápisníku vyrobeného ze sloního trusu. Gábina Osvaldová, dvorní textařka Lucie Bílé, o svém řemesle mluví s humorem a bez příkras.
Na Karaoketexty jsme se podívali na to, jak vypadá práce autorky, která má za sebou texty k pěti albům Lucie Bílé, muzikál Johanka z Arku s 825 reprízami a 350 tisíci diváky, a přitom sama říká, že textařkou být vlastně nikdy neplánovala. Gábina Osvaldová, narozená 25. července 1953, vystudovala herectví na pražské DAMU a k textům se dostala trochu oklikou. První velký zásah byla Miss Moskva pro Jiřího Korna. Pak už se to, jak to u podobných kariér bývá, nabalovalo dál.
Zápisník ze sloního trusu a text vymyšlený ve vaně
Osvaldová nezačíná u počítače. Nejdřív vezme papír, tužku, a až potom přijde na řadu přepisování. Nápad přitom může přijít skoro kdekoli: při plavání v bazénu, u sporáku, v autě. „Píšu i na víko od škatule od bot, dokonce i do předsádek v knížce. Teď mám vedle postele zápisník ze sloního… no, trusu. Nádhera. Ráda do něj píšu,“ popsala v rozhovoru pro Deník.cz. Jeden text pro syna Františka prý složila přímo ve vaně. Vedle seděl kamarád a zapisoval, což je opravdu zajímavé nahlédnutí na její způsob práce.
Texty jí podle vlastních slov často naskakují celé, ne po jednotlivých verších. Opravuje málo. Snadno to ale nezní ani z jejího vyprávění: po dokončené desce se cítí vyčerpaná a potřebuje chvíli klid. Bere si z emocí, svých i odpozorovaných. Pro Novinky.cz to popsala dost výstižně: „Stále píši nějaké texty, pořád se něco přese mne cedí, připadám si jako cedník.“ Nejčastěji prý píše o ženských pocitech a ženských potížích. A po hádce se jí, jak přiznává, tvoří obzvlášť dobře.
S Lucií Bílou skoro ideálně, reklamu ale odmítá
Spolupráci s Lucií Bílou bere Osvaldová jako mimořádně šťastnou. Bílá jí do textů výrazně nemluvila, což pro ni nebyla drobnost. Když jí někdo začne do psaní zasahovat, sama říká, že se uzavře. Album Missariel z roku 1993 získalo pět cen ze sedmi, některé texty později přešly i do muzikálu Láska je láska. Jenže psát pro Lucii Bílou má i svoje hranice. Zpěvačka nechce zpívat za vymyšlené postavy, potřebuje v tom být ona sama. „S Luckou je to někdy složité. Také mi třeba řekne, Gábi, tohle přece nemohu zpívat, to nejsem já,“ řekla Osvaldová pro Novinky.cz.
U reklamy je její postoj ostřejší, v jejím věku ji vůbec nelákají. „Co by to tak mohlo být? Reklama na pomůcky proti inkontinenci, lepidlo na zubní protézu či na kloubní výživu?“ zamyslela se s ironií sobě vlastní. Hned k tomu přidala, že se nepočůrává, zuby má svoje a kloubní výživa z televizních spotů ji nezajímá. Reklamní texty přitom v minulosti psala a za reklamu dostala i cenu Louskáček. Jako divačka je ale, jednoduše řečeno, nemusí.
Muzikály na Fuertaventuře i v chalupě, teď Pardubice
Některé muzikály vznikaly na kanárské Fuertaventuře, za větru a se šuměním oceánu za okny. Jiné zase na chalupě, kde do práce vstupovalo kdákání slepic. Johanka z Arku, kterou napsala s exmanželem a skladatelem Ondřejem Soukupem, začínala Katovou písní. Práce zabrala zhruba půl roku a titul se hraje dodnes. Další společnou prací je třeba Blázinec boží pro Pardubické divadlo nebo Makropulos Musical podle Karla Čapka.
Mladší ročníky si ji vybaví možná spíše z porotcování v soutěži Česko hledá SuperStar. To ji bavilo, i když sama přiznává, že jí chvíli trvalo přijmout, že nejde o regulérní pěveckou soutěž, ale hlavně o show. Držela se kvality a charismatu, někdy možná tvrdohlavě. Jeden z vyřazených soutěžících jí pak na lyžařském vleku na Monínci poděkoval křikem přes celý svah. Jestli to myslel vážně, nebo ironicky, prý neví dodnes.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Deník.cz, Novinky.cz, Český rozhlas Střední Čechy
Osmnáctiletá Helena Vondráčková vzala britský hit Petuly Clark a udělala z něj českou školní písničku: Pátá odstartovala její hvězdnou kariéru
