Září 1981, Montreux. Queen nahrávají v horečném tempu, David Bowie žije pár ulic od studia. Co začalo jako improvizace, skončilo jako jeden z nejslavnějších singlů v dějinách britského rocku.
U podobně slavné písně by člověk čekal složitější plán. Tady ale začátek vypadal úplně obyčejně, což nás na Karaoketexty zaujalo. Queen pracovali na skladbě s pracovním názvem Feel Like a sami z ní nebyli nadšení. Bowie se ve studiu objevil skoro náhodně, protože v Montreux žil a kapela ho pozvala dovnitř. Večerní hraní se ale postupně protáhlo do dlouhé session. Roger Taylor v roce 2002 vzpomínal, že na startu nebylo napsané vůbec nic. Jen si pro radost přehrávali cizí písně, dokud Bowie neřekl, že to nikam nevede a měli by zkusit něco vlastního.
Basový motiv, pizza a riff, který se na chvíli ztratil
Nosným bodem skladby se stal basový riff Johna Deacona. Historka kolem něj je ale méně vznešená, než by člověk u takového motivu čekal. Kapela si odskočila na pizzu, a když se vrátila, nikdo už si nebyl úplně jistý, jak přesně riff zněl. Deacon ho nakonec dal znovu dohromady. Brian May později na svém webu popsal scénu, kdy Bowie Deaconovi fyzicky zastavil ruku na hmatníku, aby mu ukázal, jak tu pasáž slyší. U Deacona, který podobné zásahy do své hry neměl rád, to klidně mohlo skončit dusnem. Tenkrát to nechal být.
Vokály a mix se dodělávaly o několik týdnů později v newyorském studiu Power Station. Textovou a náladovou linku písně, tedy tu část, která z Under Pressure dělá víc než jen dobře postavený rockový singl, si podle Briana Maye vzal do ruky hlavně Bowie. Přišel s poměrně jasnou představou a ostatní mu ustoupili z cesty. May ten moment později označil za „genius moment“. Bowie prý věděl, kam píseň má směřovat, a nenechal se brzdit zbytečnými debatami.
Napětí ve studiu, improvizace a skladba, kterou nikdo předem nenarýsoval
Pod písní jsou nakonec podepsaní všichni: Freddie Mercury, David Bowie, Brian May, John Deacon, Roger Taylor a také studiový producent David Richards. John Deacon označil za hlavního hudebního autora Freddieho Mercuryho, i když výsledná podoba vznikala společně. Scatový zpěv rozprostřený napříč nahrávkou zůstal jako otisk té původní improvizace. Nebyl to předem připravený nápad. Prostě se tam během noci objevil a zapadl tam.
Singl vyšel v říjnu 1981 a v listopadu se dostal na první místo britské hitparády. Pro Queen to byla teprve druhá domácí jednička po Bohemian Rhapsody, která vedla žebříček téměř o šest let dřív. Bowie měl v Británii třetí singl číslo jedna. uDiscover Music upozorňuje na ještě jednu statistickou zvláštnost: šlo teprve o druhý případ v historii britských charts, kdy dvě umělecká jména, která už předtím samostatně dosáhla vrcholu, společně nahrála novou jedničku. První podobná situace nastala v roce 1967 s Frankem a Nancy Sinatrovými a jejich skladbou Somethin‘ Stupid.
Vanilla Ice a dohoda, která zůstala v učebnicích samplingu
Under Pressure se vrátila do velkého sporu ještě v roce 1990. Rapper Vanilla Ice použil Deaconův basový riff ve skladbě Ice Ice Baby, přidal jeden odlišný tón a tvrdil, že jde o původní kompozici. Píseň se dostala na první místo amerických žebříčků, jenže Queen ani Bowie v autorských údajích uvedeni nebyli. Následoval soudní spor a mimosoudní vyrovnání. Jména původních autorů se pak do kreditů Ice Ice Baby dostala zpětně. V redakci Karaoketexty jsme si všimli, že tento případ se dodnes často připomíná jako jeden z nejznámějších sporů o sampling v populární hudbě.
Under Pressure má dnes na YouTube přes 270 milionů zhlédnutí. Ještě jedna poznámka, protože jde o častý omyl: společné živé video Queen a Bowieho, které se objevuje na internetu, není záznamem jednoho koncertu. Jde o sestřih materiálu ze dvou různých vystoupení. Skutečné společné provedení na pódiu tehdy nevzniklo. Ta noc v Montreux si ale i bez něj vystačí.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, American Songwriter, uDiscoverMusic
Poslední hodiny Freddieho Mercuryho: Co se skutečně dělo 24. listopadu 1991
