Hlas, který naplnil pařížskou Olympii i německá pódia, patřil ženě s životem plným prudkých obratů. Hana Hegerová, rodným jménem Carmen Farkašová, narozená v Bratislavě, se stala ikonou šansonu. Za tuto pozici ale zaplatila víc, než bylo na první pohled vidět.
Zemřela 23. března 2021 v pražské Nemocnici Na Homolce, bylo jí 89 let. Lucie Bílá tehdy napsala, že jí bude chybět, Ewa Farna se rozloučila slovy „sbohem, paní zpěvačko“ a tehdejší ministr kultury Lubomír Zaorálek ocenil, že Hegerová „zvedala laťku naší populární hudby“. Pro miliony lidí byla známá z pódia nebo z rádia. Jen málokdo z nich ale znal cestu, kterou musela projít, než se z dívky z Bratislavy stala legenda, jíž Francouzi říkali Piaf z Prahy. A tu bychom na Karaoketexty rádi připomenuli, včetně neblahé epizody s penězi Karla Gotta.
Bankovní chyba, která ji přivedla za mříže
Na přelomu 70. a 80. let se Hegerová dostala do situace, která by dnes, v době digitálního bankovnictví, působila skoro nepravděpodobně. Úřednice na pobočce státní spořitelny na Praze 8 odtrhla dva papírové příkazové šeky ležící za sebou a při opravě je slepila chybně, levá část patřila Karlu Gottovi, pravá Hegerové. Na její účet tak omylem dorazilo 221 428 korun československých, tedy Gottovy honoráře za německá vystoupení z let 1976 a 1977. Gottovi se naproti tomu připsalo jen 6 736 korun.
Hegerová se podle svých slov domnívala, že jde o honorář ze zahraničí, a peníze si ponechala. Část z nich, přes 90 tisíc korun, utratila za briliantový prsten a luxusní kožich. Zhruba 60 tisíc pak měla doma v hotovosti s tím, že pořídí byt na Staroměstském náměstí. To se jí stalo osudným. U soudu tyto nákupy posloužily jako důkaz, že si musela být vyššího zůstatku vědoma. Soud věc vyhodnotil jako zpronevěru a Hegerová strávila půl roku za mřížemi.
Příběh má ale ještě jednu rovinu. V knize Carmen – skutečný život Hany Hegerové, která vyšla posmrtně podle přání zpěvačky, se uvádí, že se Hegerová pokusila situaci řešit přímo s Gottem a žádala ho o schůzku. Ten ji ignoroval, údajně na pokyn svého otce. Tato nevyslovená záležitost mezi dvěma velkými jmény tehdejší české hudební scény zůstala nedořešená až do konce. Krátce před smrtí Hegerová poznamenala: „Na to téma, když se někdy potkáme, nikdy nemluvíme.“
Bratislavská Carmen, která chtěla jen vysavač a ledničku
Hegerová se narodila 20. října 1931 v Bratislavě jako Carmen Mária Štefánia Farkašová, dcera bankovního ředitele. Doma jí říkali Carmen, protože babička milovala operu. Už v pěti letech stála na jevišti Slovenského národního divadla jako baletní žačka. Taneční dráhu jí nakonec překazila tělesná konstituce, pohybová lehkost jí ale zůstala po celý život.
Z politických důvodů se nemohla hlásit na vysokou školu, takže absolvovala herecký kurz na bratislavské konzervatoři, první angažmá pak získala v žilinském divadle. Tam poznala dramaturga Dalibora Hegera, přijala jeho příjmení a v roce 1955 se jim narodil syn Matúš. Manželství vydrželo tři roky. Pak přišla nabídka z Prahy. Jak sama v jednom rozhovoru řekla: „Říkala jsem si, že to vezmu na rok, ušetřím na vysavač a ledničku a vrátím se zpátky na Slovensko.“ Nevrátila se. V Praze zůstala natrvalo.
Od roku 1961 působila v divadle Semafor po boku Jiřího Šlitra, Jiřího Suchého a později Petra Hapky. Mezi lety 1967 a 1969 několikrát vystoupila v pařížské Olympii. V 80. letech pak ve spolupráci s Hapkou a textařem Michalem Horáčkem vznikly nahrávky, které patří k vrcholům českého šansonu, album Potměšilý host i píseň Levandulová. Hegerová nikdy nepotřebovala mladistvý image ani vynucený optimismus. Zpívala jen to, co šlo skutečně z ní, a fanoušci to uměli ocenit.
Zdroj: Autorský text, iDnes, Blesk, Česká televize, Wikipedie
Čtyřicet let na scéně a „kola se kroutí dál“: „Hurikán“ Dalibora Jandy je album, které vůbec nezestárlo
