Madonna vydala 3. července 2026 patnácté studiové album Confessions II, přímé pokračování kultovního Confessions on a Dance Floor z roku 2005. Šestnáct skladeb, přes hodinu hudby a první reakce, které ji znovu staví do čela popu.
Madonna tentokrát nejde po vyzkoušené trase. Confessions II není návrat kvůli návratu. Ta deska se dívá zpět a zároveň se snaží neustrnout v nostalgii. Jestli to funguje, na tom se kritici neshodnou. Jenže podle nás na Karaoketexty už samotný fakt, že takové album vzniklo a vyšlo právě teď, není maličkost.
Dvacet let poté: Stuart Price, taneční pulty a nepřerušený proud
Za projektem je znovu Stuart Price, britský producent, s nímž Madonna kdysi nahrávala původní Confessions v podkroví jeho londýnského bytu. Vypráví se, že si tehdy do trámů vyřezala své jméno, když čekala mezi jednotlivými sezeními. Tentokrát se k nim přidali Martin Garrix, Tainy, Cirkut a Mirwais. U vybraných skladeb jsou hosté Sabrina Carpenter, kolumbijský zpěvák Feid, belgický rapper Stromae a také Madonnina nejstarší dcera Lola Leon.
Šestnáct skladeb běží bez větších zastávek. Podobně jako před dvaceti lety to celé působí jako klubový set, ne klasické popové album složené ze singlů. Úvodní I Feel So Free dokonce interpoluje linku z Madonniny vlastní osmdesátkové klasiky Into The Groove a hned od začátku určuje směr: pohyb, proměna, anonymita. „Někdy se ráda schovávám ve stínech. Vytvořím si novou personu, jinou identitu. Můžu být, kým chci,“ zazní v úvodu.
Pak přichází Danceteria, skladba pojmenovaná po slavném newyorském klubu. Právě tam se na začátku osmdesátých let formovala Madonnina kariéra a zazněl i její vůbec první singl Everybody. Není to jen vzpomínka, můžeme to nazývat připomínkou, že taneční parket pro ni nebyl nikdy jen místem, kam se chodí tancovat.
Osobní tón, který přichází ve druhé půlce
Confessions II ale nezůstává jen u euforie. Zhruba v polovině desky se nálada překlápí. Fragile se vrací k Madonninu zesnulému bratrovi Christopherovi, The Test přináší duet s dcerou Lourdes Leon. Klubová energie tu ustupuje, objevuje se rodina, bolest i bilancování. Na taneční desku zvláštní směs, ale zase na druhou stranu jí to dodává na originalitě.
Mark Savage z BBC News napsal, že jde o Madonnino nejodhalenější dílo od Ray of Light. Kritici ze Slant Magazine album označili za její nejsoustředěnější a nejuceleněji znějící počin za celé dekády. U umělkyně, která má za sebou čtyři desetiletí kariéry a čtrnáct předchozích alb, jsou to silná tvrzení.
Obchodně deska také nezůstala stranou. V prvním týdnu se v USA prodalo 134 000 kopií, a Madonna si tak připsala svou desátou americkou jedničku. Zároveň se stala jedinou interpretkou, které se podařilo dostat na první místo amerického žebříčku ve čtyřech různých dekádách, v osmdesátých, desátých, dvacátých i dvacátých letech. Ve Francii, Španělsku, Itálii, Austrálii a dalších zemích debutovalo album rovněž na vrcholu.
Singl Bring Your Love se Sabrinou Carpenter vyšel 30. dubna 2026 a dostal se do Billboard Hot 100 i britské hitparády UK Singles Chart. Carpenter je v tomto spojení zajímavá volba: v roce 2026 patří k nejsledovanějším popovým hlasům mladší generace, ale spolupráce nepůsobí jako vypočítavý tah. Je to přirozené setkání dvou lidí, kterým taneční pop očividně není cizí.
Madonna k albu přidala i krátký manifest, který se Stuartem Pricem formulovala společně: „Musíme tančit, slavit a modlit se svými těly. Taneční parket je rituální prostor. Místo, kde se spojujete se svými ranami, se svou křehkostí.“ Zní to možná až moc velkolepě. Jenže po poslechu úvodní skladby to přestává působit jako fráze sepsaná do promo materiálu a začne to dávat opravdový smysl.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, BBC, Pitchfork, Slant Magazine
Madonna znovu ovládla taneční parkety s Confessions II
