Dne 13. července 1985 se na londýnském Wembley a na stadionu JFK ve Philadelphii odehrálo něco, co do té doby hudební svět nepoznal. Dva kontinenty, jediný den, víc než miliarda lidí u obrazovek a jeden cíl: dostat pomoc k těm, kdo v Etiopii umírali hlady.
Když se dnes řekne Live Aid, většině lidí se vybaví Freddie Mercury v bílém tílku, mikrofon pevně v ruce a sedmdesát tisíc lidí na Wembley, jako by je měl přesně seřazené před sebou. Jenže ten obraz je jen pomyslný vrcholek ledovce. Na Karaoketexty nás zaujalo, že všechno začalo mnohem dřív a taky dost civilněji, u televize v obýváku jednoho irského zpěváka.
Jak se BBC reportáž proměnila v koncert století
Na konci roku 1984 sledoval Bob Geldof, frontman The Boomtown Rats, zpravodajskou reportáž BBC o hladomoru v Etiopii. Záběry na něj zapůsobily tak silně, že se rozhodl jednat. Výsledkem byla charitativní singlová nahrávka Do They Know It’s Christmas?, na níž se pod hlavičkou Band Aid sešla řada britských a irských hvězd. Geldof ale u jedné písně neskončil. Spolu s Midgem Urem z Ultravoxu začal chystat něco mnohem většího.
Přípravy trvaly méně než měsíc. Přesto se Geldofovi podařilo přesvědčit desítky světových hvězd, aby vystoupily bez nároku na honorář. Wembley Stadium v Londýně pojalo 72 000 diváků, JFK Stadium ve Philadelphii přes 89 000. Televizní přenos sledovalo podle odhadů 1,5 miliardy lidí ve 150 zemích. Na tehdejší dobu číslo bez skutečného srovnání. Výsledek? Více než 150 milionů liber pro etiopské oběti hladomoru, uvádí Geldofův vlastní web.
Co se vlastně na pódiu toho dne odehrálo
Londýnský program otevřeli Status Quo a uzavřel Paul McCartney. Mezitím přišli na řadu U2, Dire Straits, David Bowie, The Who, Elton John nebo Sting. V hledišti byli i princ Charles s princeznou Dianou. Nejvýrazněji se ale do paměti zapsalo vystoupení Queen – Freddie Mercury předvedl zhruba dvacet minut, které se dodnes drží na samém vrcholu žebříčků nejlepších koncertních výkonů všech dob.
Americká část programu nebyla o nic slabší. Na pódiu se vystřídali Madonna, Led Zeppelin v reunionové sestavě s Philem Collinsem za bicími, Neil Young, Eric Clapton, Tom Petty i Run-DMC. Phil Collins stihl oba kontinenty: z Londýna přeletěl nadzvukovým Concordem a zahrál i ve Philadelphii. A na JFK se objevil i silný moment návratu R&B zpěváka Teddyho Pendergrasse na pódium, po těžké autonehodě v roce 1982 vystoupil na vozíku.
Koncert zakončily v Londýně Do They Know It’s Christmas? a ve Philadelphii We Are the World. Obě písně fungovaly jako jednoduchá, ale přesná připomínka toho, proč se celá akce vůbec uskutečnila.
Opakovalo se něco podobného?
Live Aid nastavil laťku tak vysoko, že ji dodnes překonal jen málokdo. Nejblíž se mu dostal Live 8 v roce 2005, série deseti současně probíhajících koncertů, opět pod taktovkou Geldofa, tentokrát s cílem vyvinout tlak na lídry skupiny G8 před summitem v Gleneagles. Vystoupili Pink Floyd v reunionové sestavě, Paul McCartney, U2 nebo Madonna. Formát byl ale jiný: vstup zdarma a lístky se rozdělovaly losem, ne prodávaly.
Od roku 1985 se objevily i další charitativní megakoncerty, třeba Hurricane Harvey Benefit Concert, Global Citizen Festival nebo různé streamované akce během pandemie. Žádný z nich ale nespojil spontánnost, naléhavost a tak silnou sestavu jako Live Aid. Tehdy se hudba stala globálním médiem v tom nejdoslovnějším smyslu.
Čtyřicet let po tom červencovém sobotním odpoledni zůstává Live Aid připomínkou chvíle, kdy se správní lidé rozhodli jednat ve správný čas. A taky připomínkou, že podobný okamžik se nezopakuje snadno.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Britannica, Radio X
Dvacet minut, které zachránily Live Aid: Queen a výkon, po kterém se Freddie Mercury stal nesmrtelným
