Jiří Suchý je pro většinu Čechů mužem úsměvu, slamáku a Semaforu. Písničky, které napsal, znají lidé napříč generacemi. Jenže za tímto obrazem je životopis plný ran. Jeho prvorozený syn nepřežil porod a manželka mu zemřela na leukémii ve 47 letech.
S výtvarnicí Bělou se Jiří Suchý poznal v roce 1957 a brzy se vzali. Byli to dva lidé, kteří si rozuměli. Ona byla první čtenářkou jeho textů, připomínky neodbýval a mnohokrát jí dal zpětně za pravdu. Jenže hned na startu je osud zkusil způsobem, který by spoustu vztahů rozmetal. Jejich prvorozený syn zemřel krátce po porodu. Suchý o tom veřejně nemluvil. Ztráta je ale nerozdělila. Jako druhý se jim narodil syn Jakub, dnes úspěšný fotograf. V té době přitom divadlo Semafor prožívalo zlatá léta.
Leukémie a bolest
Větší rána přišla v roce 1986. Běla začala být čím dál unavenější, šla na krevní testy. Výsledek byl jasný: akutní leukémie. „Měla strach, že to dopadne blbě, a měla pravdu,“ vzpomínal Suchý v dokumentu Olgy Sommerové. Rodina bojovala dál. Zkoušeli lékaře i alternativní medicínu. Suchý se od jednoho léčitele naučil postup, který Běle ulevoval od bolesti v holenních kostech, hladil ji tak dlouho, dokud bolest nepovolila. Je to detail, ale vypovídá o jeho starostlivosti.
Muž, který celý život psal o lehkosti a humoru, seděl u lůžka nemocné ženy a tišil jí bolest, jak dovedl. Na chvíli to pomohlo. Nemoc ale neporazili. Běla zemřela ve 47 letech. Suchý tak přišel o víc než o životní lásku, ztratil první čtenářku, kritičku a spolupracovnici, jejíž postřehy jeho texty formovaly.
Šlitr, normalizace a volba zůstat
Smrt manželky nebyla první velkou ztrátou. O sedmnáct let dříve, 26. prosince 1969, zemřel Jiří Šlitr, nejbližší tvůrčí partner, spoluautor nejslavnějších her i písní. Zlatá éra Semaforu skončila prakticky přes noc. Suchý tehdy vážně uvažoval, že s divadlem skončí. Nakonec to neudělal. Pak ale přišla normalizace. Kvůli podpisu manifestu Dva tisíce slov v roce 1968 byl Suchý v sedmdesátých letech omezován na každém kroku, nesměl do televize ani do rozhlasu, nemohl natáčet filmy, vydávat knihy.
Z vedení Semaforu musel odejít. V srpnu 1968 byl zrovna v zahraničí a emigraci zvažoval. Vrátil se. Zpětně toho nelitoval. Práci označuje za nejdůležitější prvek svého života a tahle věta sedí k jeho osudu líp než jakýkoli dodatečný komentář. Humor a jeviště mu podle vlastních slov pomáhaly i v nejtěžších chvílích. Byl to způsob, jak udržet dny v nějakém řádu.
Druhé manželství a klidný rozchod
Po Bělině smrti byl Suchý dlouho sám. Pak se zamiloval do Markéty, která si během studií na pedagogické fakultě přivydělávala jako uvaděčka v Semaforu. Jemu bylo přes sedmdesát, jí přes dvacet. Vzali se v roce 2006, nikdy spolu nebydleli, vídali se dvakrát až třikrát týdně a oběma to podle jejich slov vyhovovalo.
Vydrželo to sedm let. Rozvedli se v roce 2013. Důvod byl prostý: Markéta chtěla děti. „Už na to nemám věk, tak jsem jí dal volnost. Myslím, že se nehodí, aby můj padesátiletý synek měl ještě sourozence,“ řekl tehdy Suchý. Rozešli se v dobrém, přátelství zůstalo. I tak to byla pro Suchého ztráta. Tentokrát vědomá, dobrovolná, ale pořád ztráta. Muž, který přišel o prvního syna, manželku i nejbližšího tvůrčího partnera, se rozhodl pustit i druhé manželství, protože to bylo pro druhou stranu správné.
Zdroj: Autorský text, Prima Ženy, Paměť národa, Český rozhlas Vltava, Česká televize
Fenomén jménem Baťa míří do muzikálu, ale jinak, než byste čekali
