Jaromír Nohavica na společenských akcích většinou vystupuje sám. Manželku Martinu před lidmi neukazuje zbytečně, spíš si hlídá prostor kolem sebe i všechno, co si za roky vybudoval. Jen výjimečně ale promluví i o ní. A právě to, co řekl o ženě, která u toho byla od začátku, stojí za pozornost.
Dnes si málokdo spojí Nohavicovo jméno s představou mladého páru, který obchází úřady a rozesílá dopisy na deset okresních adres, jen aby našel práci a střechu nad hlavou. Jak ale chceme na Karaoketexty zdůraznit, přesně tak tehdy začínali. Po vojně se Jaromír s Martinou nemohli vrátit k rodičům, potřebovali vlastní bydlení. Ona hledala místo učitelky, on cokoli, co by jim pomohlo aspoň nějak se zvednout z místa. Nakonec je vzal Český Těšín. Martina tam učila, on nastoupil do knihovny. Zůstali tam jednadvacet let. Je to dlouhá doba, skoro celý život jedné etapy.
Skok do neznáma, který Martina nechtěla
Zlom přišel ve chvíli, kdy napsal text k písni „Lásko, voníš deštěm“, kterou pak nazpívala Marie Rottrová. Z písně byl hit a Nohavica v tu chvíli pocítil, že má smysl jít dál a riskovat. Martina s tím ale tehdy nesouhlasila. Doma měli dvě malé děti a jistotu, kterou volná noha prostě nenabízela. „Odešel jsem dost zostra, byl to skok do neznáma. Žena to tehdy neměla snadné, nechtěla, abych šel na volnou nohu,“ přiznal písničkář v rozhovoru pro Moravskoslezský deník.
Vyšlo to ale na jedničku, protože brzy vystoupil jako host na festivalu Folkový kolotoč, kde už zazpíval své vlastní písně. I tak ale zmiňuje věc, která zní jako obyčejné poděkování vlastní ženě, jenže není: „Nebýt jí, tak bych to nepřežil.“ Odkázal se přitom na známý výrok Miroslava Horníčka, podle kterého za úspěchem úspěšného muže stojí z pětasedmdesáti procent žena. Neříká to jako vděčné klišé. Bere to jako zkušenost, kterou si člověk ověří až ve chvíli, kdy jde opravdu do tuhého.
Dnes vila v Ostravě, byt v Praze a vlastní klub
Jaromír s Martinou už pětadvacet let žijí ve vile v Ostravě. Byt v Praze využívá hlavně pracovně, když ho do hlavního města zavedou koncerty nebo jiné povinnosti. Hudební zázemí má ale jinde. Před několika lety koupil za deset milionů korun ostravský klub Heligonka, který předtím čtyři roky pronajímal.
Objekt je součástí Národní kulturní památky Důl Hlubina a Nohavica tam pravidelně vystupuje. „V mém domácím klubu Heligonka mám třeba čtyři koncerty za měsíc, na kterých se sejde celkem 600 lidí,“ řekl pro CNN Prima NEWS. Koncerty bývají vyprodané dlouho dopředu. Hraje v Česku, na Slovensku i v Polsku. Několik koncertů ho čeká ještě teď v červenci, z toho tři v rámci Hvězdného léta pod Žižkovskou věží. Další pak budou až v září a v říjnu má sérii několika vystoupení právě na Slovensku.
K plánování přistupuje po svém, bez velkých výhledů a bez potřeby mít všechno dopředu rozkreslené: „Nikdy jsem se nedíval daleko za horizont našich dní, protože dlouhé dívání se dopředu člověku přináší kolikrát bolest a zklamání.“ U něj tenhle způsob funguje už docela dlouho.
Zdroj: Autorský text, MoravskoslezskýDeník, YouTube, JaromírNohavica, CNN Prima NEWS
Znáte píseň, kterou Nohavica nikdy nezpíval? A právě ta ho proslavila nejvíce
