Marta Kubišová se se svou písní Modlitba pro Martu stala symbolem jedné éry. Sama se ale za žádnou hrdinku nepovažuje.
Zpěvačka, která v roce 1968 nahrála přes 200 singlů a stala se hlasem celé generace, pak dvě dekády lepila sáčky na hračky a pracovala jako úřednice na stavebním podniku. Na Karaoketexty chceme připomenout, že příběh Marty Kubišové není jen o hudbě, je o tom, co režim dokáže člověku vzít a co mu přesto vzít nedokáže.
Píseň složená přímo pro ni a zakázaná hned po vydání
Modlitbu pro Martu napsal Jiří Brabec, text k ní složil Petr Rada. Od začátku byla mířená přímo na Kubišovou. V textu je i citát Jana Amose Komenského o tom, že si lid jednou znovu sám rozhodne o svém osudu. Když v roce 1968 vstoupila do Československa sovětská vojska, píseň se rychle proměnila v neoficiální hymnu odporu. A právě to byl pro komunistické úřady důvod ji zakázat. Spolu s celou kariérou Kubišové, která tehdy vystupovala v rámci Golden Kids společně s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou.
Album Songy a Balady vyšlo v roce 1969 a z obchodů zmizelo prakticky okamžitě. Kubišová tehdy patřila mezi nejpopulárnější zpěvačky v zemi. V roce 1967 získala cenu Zlatý slavík. Režimu byla nepohodlná i proto, že byla tak vidět. Nebo vlastně asi hlavně proto.
Dvacet let ticha a pak balkon na Václavském náměstí
Zákaz vystupování přišel v roce 1970. Úřady ho navíc podepřely vykonstruovanými obviněními z pořízení nevhodných fotografií. Kubišová v rozhovoru pro Český rozhlas později popisovala, že tehdy věřila, že Rusové odejdou za dva roky. Nakonec zůstali dvacet. I když se stala symbolem odporu, za hrdinku se nepovažuje. Později lepila sáčky na hračky a dělala administrativu na stavebním podniku.
V roce 1977 podepsala Chartu 77, čímž si situaci ještě ztížila. V listopadu 1989 ale stála v davu na Václavském náměstí, s taškami plnými nákupu. A o večer později už byla na balkóně budovy Melantrich, odkud zpívala Modlitbu pro Martu před statisícovým davem. Po dvaceti letech znovu.
Kariéra, která přežila normalizaci
Po sametové revoluci vydala Kubišová druhé sólové album Lampa. Bylo to v roce 1990, tedy 21 let po debutu. Pak se postupně vrátila na jeviště i do studia. Získala Cenu Thálie za divadelní výkon v Ungeltu a v roce 2018 jí slovenský prezident Andrej Kiska udělil Řád Bílého dvojkříže. Byla aktivní jako zpěvačka až do roku 2017.
I po tomto roce se ještě občas na pódiích ukázala, třeba při oslavě svých 80. narozenin nebo loni na podzim v Lucerně. Redakce karaoketexty.cz připomíná, že příběh Marty Kubišové je dnes pořád živý, ani události kolem roku 1968 či sametové revoluce neupadají v zapomnění. Je to připomínka jedné doby a příběh o hlase, který šlo umlčet na dlouho, ne ale navždy.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, ČeskýRozhlas, Deník, AllMusic
Génius české hudby, kterého zlomily deprese: Tragický osud Karla Svobody dodnes rozesmutní
