Plastic People of the Universe nikdy neměli politický program. Nechtěli svrhnout režim, nepsali manifesty, neorganizovali demonstrace. Chtěli hrát rock and roll. A i to stačilo, aby je komunistický stát začal pronásledovat, poslal je za mříže a nakonec, paradoxně bez úmyslu, pomohl tomu, že se z nich stal jeden z katalyzátorů sametové revoluce.
Kapela vznikla na podzim 1968, necelý měsíc po tom, co vojska Varšavské smlouvy ukončila Pražské jaro. Basista Milan „Mejla“ Hlavsa tehdy ještě nebyl ani plnoletý. Přesto dal dohromady skupinu, která si vzala název podle písně z alba Absolutely Free Franka Zappy. Jméno Plastic People of the Universe tedy není ani náhoda, ani ironická hříčka. Na Karakoketexty bychom rádi připomenuli, že nejprve kapela vystupovala legálně, s povolením hrát coververze zahraničních skupin na tanečních zábavách.
Brabenec přinesl češtinu, jazz a podzemí
Saxofonista Vratislav Brabenec v té době žil v Londýně, konkrétně v Notting Hillu, chodil do Electric Cinema a studoval teologii. Když se na začátku 70. let vrátil do Prahy a přidal se k Plastics, kapela se výrazně proměnila.
Příchod Brabence byl zlomový. Trval na tom, aby kapela hrála výhradně vlastní materiál a zpívala česky, v době, kdy komunistický režim zakazoval zpěv v angličtině i hudební žánry označované za ty s destruktivními účinky na život. Jeho saxofon a klarinet vnesly do zvuku kapely avantgardní jazz, slovanské tance i klezmrové rytmy. To všechno se mísilo s velvetovskou rockovou základnou a s houslemi Jiřího Kabeše, které měly místy až celtický nádech.
V roce 1970 stát Plastic People odebral licenci k veřejnému vystupování. Kapela tím ale neskončila. Začala hrát na soukromých akcích, nejčastěji na svatbách lidí z undergroundového okruhu. Formálně šlo o pozvané hosty, pozvánky existovaly, všechno bylo legální. Ve skutečnosti se tyhle svatby měnily v subverzivní kulturní události. Scházeli se tam lidé, kteří chtěli normální prostor pro setkávání a mluvení v době, kdy ho bylo zoufale málo. Kapela přitom hrála stále pro v podstatě stejný okruh lidí. Režim ji nedokázal úplně umlčet, ale zároveň jí nedovolil růst. A z toho nakonec vzešlo něco nečekaného, kolem Plastics se postupně začalo formovat celé undergroundové hnutí.
Zatčení, které se zapsalo do historie
V roce 1974 vyrazily na koncert Plastics v Českých Budějovicích z Prahy tisíce lidí. Policie je cestou zastavila, několik studentů skončilo v poutech. Represe se dál stupňovaly. V roce 1976 stát kapelu zatkl a obvinil ji z organizovaného narušování veřejného pořádku. Právě toto zatčení přimělo dramatika Václava Havla a další intelektuály k reakci. Výsledkem bylo sepsání Charty 77, dokumentu o lidských právech, který vstoupil v platnost 1. ledna 1977 a jehož podpis stál mnohé signatáře svobodu.
Havel tehdy o Plastics napsal, že hájí „přirozené právo života vyjádřit se svobodně, svým vlastním autentickým způsobem“ a poznamenal, že je to vlastně definice demokracie i rock and rollu zároveň. Brabenec a manažer kapely Ivan Jirous skončili ve vězení. Trestní oznámení z roku 1976 bylo formálně staženo až v roce 2003, tedy 27 let poté, co vzniklo. Pražský státní zástupce Ondřej Smelhous tehdy konstatoval, že v jednání kapely neshledal nic trestního. Brabenec to komentoval s ironií, která mu byla vlastní.
Sametová revoluce a zvláštní ironie dějin
Česká sametová revoluce roku 1989 byla mezi převraty, které tehdy měnily střední a východní Evropu, v lecčem zvláštní. Zatímco v Rumunsku, Polsku nebo Východním Německu šlo hlavně o politické hnutí, v Československu měla revoluce výraznou kulturní a uměleckou vrstvu. A právě Plastic People of the Universe stáli u jejích kořenů, aniž by to kdy měli v plánu. >Název kapely odkazuje na Zappu, jejich zvuk formoval Velvet Underground a jejich příběh inspiroval Havla, který se stal prvním prezidentem postkomunistického Československa. Havel dokonce jmenoval Franka Zappu kulturním poradcem a velvyslancem své vlády, než ho americké ministerstvo zahraničí donutilo to odvolat.
Přitom kapela chtěla pouze hrát určitý druh hudby, oblékat se určitým způsobem a stejně tak i vystupovat. Jenže v Praze roku 1968 vás už samotná tahle volba stavěla do opozice, protože úřady to tak nastavily. Kapela, která nechtěla dělat politiku, se tak stala nejpolitičtějším hudebním tělesem ve střední Evropě. A revoluce, které říkáme sametová, nese své jméno mimo jiné i proto, že ji pomohla odstartovat skupina inspirovaná Velvet Underground.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, ČeskýRozhlas, Czech Center Museum Houston, SeznamZprávy, PlasticPeople
Mambo, salsa a samba v době normalizace: Jak Praha propadla latinskoamerickým rytmům i v minulém režimu
