Kirk Hammett bývá opatrný, když mluví o jiných žánrech. Tentokrát ne. Kytarista Metallicy se v rozhovoru během dublinské zastávky turné 72 Seasons pustil do současného popu i songwritingu dost přímo.
Podle Kirka Hammetta jde o oblast, která dnes za moc nestojí. Nevadí mu přitom jen samotný žánr. Spíš to, jak snadno se hudba dá vyrobit a pak ještě dotáhnout k dokonalému lesku. Hammettův výrok podle nás na Karaoketexty není klasický šťouchanec mezi rockem a popem. Je to střet dvou představ o tom, co má dobrá píseň znamenat. Jedna sází na dostupnost, rychlost a technologii. Druhá pořád věří, že bez práce a zápalu to prostě není ono.
Pop podle Hammetta přišel o zápas i napětí
Hammett své poznámky pronesl pro deník The Irish Times. Následně je zachytila i hudební média. Nešlo o nějaké lacině mířené kopnutí do popových hvězd. Dá se to brát jako širší povzdech nad tím, co s hudbou udělaly poslední dvě dekády technického pokroku.
Hudebník popsal, že mu chybí doba, kdy se hráči museli k dovednostem doslova propracovat. Tehdy podle něj vznikal vlastní styl, osobitý zvuk a schopnost přijít s něčím, co nebylo jen technicky bezvadné, ale mělo i charakter. Dnes mu vadí hlavně to, že je všechno až příliš uhlazené. A pak padla věta, která se rychle roznesla internetem: současný pop a psaní písní označil za „crap“, tedy bídu nebo brak.
Hammett se ale nezastavil jen u kritiky. V tomtéž rozhovoru řekl, že doufá v opačný vývoj. Věří, že hudebníci, kteří se dnes učí přes internet a mají po ruce obrovské množství znalostí, dokážou tento náskok proměnit v lepší písně i vyšší úroveň populární hudby.
Neodmítá nové hráče, vadí mu sterilita
Mávnout rukou nad tím, že rocker prostě pop nikdy nedokáže pochopit, by znamenalo zbytečně ho odbýt. Neútočí na to, že pop vůbec existuje. Zaměřuje se na prostředí, v němž lze hudbu složit, opravit, srovnat a vyleštit tak, že z ní zmizí jakékoli tření. Jenže to tření podle něj dřív často vytvářelo něco nezaměnitelného.
Nutno říct, že to není nějaká nová myšlenka. Je to svým způsobem i mezigenerační „boj“. Jedna generace mluví o úpadku, další zase o demokratizaci tvorby. Hammett k tomu ale přidává podstatný detail: dnešním hráčům technickou zdatnost neupírá. Naopak ji uznává. Jen se ptá, kam to celé směřuje, pokud je hudební výkon stále dokonalejší, ale samotné písně už nemají ten efekt nebo sílu jako dřív.
A rozhodně se podobné názory neozývají jen z rockového prostředí. Kritici napříč žánry už roky řeší, zda streaming, algoritmy a tlak na okamžitý efekt nevedou skladby k tomu, aby si byly stále podobnější. Hammett to jen řekl po svém a natvrdo.
Od Thin Lizzy k Metallice
Dublinský rozhovor nepřinesl jen kritický pohled na současnost. Hammett v něm připomněl i svůj úplně první koncert, jehož se účastnil jako fanoušek. Bylo mu 14 let a v San Francisku tehdy šel na Thin Lizzy. Irská kapela na něj zapůsobila skoro neskutečně, jako by postavy z obalu desky najednou vystoupily do skutečného světa.
Konkrétně vzpomínal na sestavu s Philem Lynottem, Brianem Robertsonem, Scottem Gorhamem a Brianem Downeym. Koncert označil za fantastický. Není to jen milá historka navíc. Připomíná, z jakého hudebního světa Hammett vyšel: z doby, kdy koncert nebyl jen další bod v kalendáři, ale téměř iniciační zážitek.
Metallica, kterou Hammett posílil v roce 1983, dnes sama patří k formacím, jež podobné iniciační momenty vytvářejí pro další generace. Kapela vznikla v Los Angeles v roce 1981 a spolu s Megadeth, Slayer a Anthrax bývá řazena do takzvané velké čtyřky thrash metalu. Momentálně pokračuje v turné k albu 72 Seasons z roku 2023 a podle Louder ho má později završit i výrazná koncertní rezidence v Las Vegas Sphere.
Zdroj: Autorský text, The Irish Times, Louder, Consequence, Wikipedie, Metallica
Nejdivnější klip 80. let: Mick Jagger a David Bowie natočili „Dancing in the Street“ pro charitu
