Píseň „Modlitba pro Martu“ měla původně vzniknout jen pro televizní seriál. Osud tomu ale chtěl jinak. Během několika dnů v srpnu 1968 se změnila v neoficiální hymnu národního odporu a o jednadvacet let později zazněla z balkónu na Václavském náměstí jako jeden z nejsilnějších okamžiků sametové revoluce.
Na Karaoketexty bychom rádi zavzpomínali na příběh, který začal roku 1968, kdy hudební dramaturg Československé televize Jiří Malásek předal skladateli Jindřichu Brabcovi scénář k závěrečnému dílu tehdy hodně sledovaného seriálu Jaroslava Dietla Píseň pro Rudolfa III. Brabec má spolu s textařem Petrem Radou napsat pro seriál několik písní. Tehdy probíhalo pražské jaro, politické napětí houstlo a Brabec s Radou vytvořili něco, co se od zadání dost vzdálilo: hudební modlitbu volně opřenou o myšlenky Jana Ámose Komenského. Píseň dostala Marta Kubišová, tehdy jedna z nejpopulárnějších zpěvaček v Československu. „Modlitbu pro Martu“ zazpívala poprvé 23. srpna 1968. Byly to dva dny po invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Zakázaná píseň, kterou nešlo umlčet
Text „Modlitby pro Martu“ nevznikl jako přímá reakce na srpnovou invazi. Vztahoval se spíš k pražskému jaru jako celku, k naději, k touze po svobodě a k víře, že může být líp. Lidé ji ale od prvního vysílání přijali jako protestní píseň. Hymnická melodie a slova o míru, který má zůstat s touto krajinou, mluvily za hodně lidí najednou. Píseň vyšla na singlu a v roce 1969 se dostala i na debutové album Marty Kubišové Songy a balady. To bylo brzy staženo z obchodů.
Sama Kubišová pak dostala zákaz veřejného vystupování, který trval téměř dvacet let. Z československé hudební scény byla fakticky vymazána, nesměla nahrávat, vystupovat ani se objevit v rozhlase či televizi. Přitom ještě v únoru 1969 převzala Zlatého slavíka jako nejlepší zpěvačka roku. „Modlitba pro Martu“ skončila druhá v anketě o píseň roku, hned za hitem Karla Gotta. Pak přišla normalizace. A s ní ticho.
Václavské náměstí, 22. listopadu 1989
Pátý den sametové revoluce. Na Václavském náměstí stálo téměř 200 000 lidí. Z balkónu pražského Melantrichu se ozval hlas, který většina přítomných neslyšela dvě desetiletí. Marta Kubišová nejdřív zazpívala československou hymnu, potom „Modlitbu pro Martu“.
Podle svědectví lidí na místě dav ztichl. Byl to jeden z nejsilnějších momentů celé revoluce. Zpěvačka, kterou režim roky umlčoval, se vrátila ve chvíli, kdy se ten samý režim hroutil. Singl „Modlitba pro Martu“ pak od ledna do dubna 1990 držel první místo v žebříčku prodejnosti desek Supraphonu. Skladba, která nesměla existovat, najednou nezmizela ani z hitparád.
Odkaz, který zůstal
Málokdo ví, že oficiální videoklip k „Modlitbě pro Martu“ vznikl až v roce 2019. Tedy celých 51 let po jejím vzniku. Bylo to u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce. Ve stejném roce vydal Supraphon album Putování, na němž je i verze Modlitby z roku 2017. Vedle Kubišové se na ní podílely také Hana Hegerová, Bára Basiková a další české zpěvačky.
Marta Kubišová se na veřejnosti naposledy výrazněji objevila v listopadu 2019, kdy v pražské Lucerně odehrála gala koncert. Příběh, který začal seriálovou zakázkou, tak neskončil, nebo přesněji pořád nekončí, stal se totiž součástí národní paměti. U písní se to nestává často.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů iREPORT, Wikipedie, ČeskáTelevize, YouTube
Tragický osud Jany Petrů: Jmenovkyně Petry Janů uhořela v 51 letech ve svém bytě
