Minulost se někdy ozve ve chvíli, kdy už ji člověk nečeká. Příběh Martina Semráda ukazuje, že udání z osmdesátých let může ovlivnit celý život i po čtyřiceti letech.
Martin Semrád byl v polovině osmdesátých let obyčejný student pedagogické fakulty. Neřešil politiku, chtěl studovat, tvořit a žít normální život. Ten se mu ale zlomil v okamžiku, kdy se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Tehdy netušil, že klíčovou roli v jeho příběhu sehrál Oto Klempíř, pozdější hudebník z kapely J.A.R. a veřejně známá osobnost. Pravdu se dozvěděl až po desítkách let díky archivům Paměti národa a práci Reportérů ČT, jak jsme na Karaoketexty zaznamenali.
Jak se z drobností stala zbraň
Záminkou k zásahu byla marihuana, kterou si Semrád a jeho přátelé mezi sebou občas předávali. Nešlo o obchod ani distribuci, přesto se informace dostaly k StB. Podle archivních záznamů je StB získala prostřednictvím tehdejšího tajného spolupracovníka s krycím jménem Olda, tedy Oty Klempíře. Ten poskytoval detailní popisy prostředí, lidí i míst, kde se mladí scházeli. Tyto informace spustily represivní zásah.
V roce 1985 přišla noční razie na kolej, následovaly výslechy a tlak na spolupráci. Semrád přiznal, že v prvním momentu ze strachu souhlasil, ale krátce nato své rozhodnutí vzal zpět. Odmítl donášet na kamarády. Cena byla vysoká. Fakulta ho na popud policie vyloučila ze studia a jeho profesní sny se rozpadly. Zatímco jiní pokračovali dál, on musel začít znovu, jinde a bez jistot.
Důsledky, které nezmizely
Ztráta studia nebyla tím nejhorším. Semrád popisuje, že ho zkušenost poznamenala hlavně lidsky. Uzavřel se do sebe, přišel o důvěru v lidi a svět kolem něj přestal působit bezpečně. Tyto následky si podle svých slov nese dodnes. O tom, kdo za jeho vyhazovem skutečně stál, neměl dlouhá léta žádné tušení. Zjistil to až ve chvíli, kdy se jeho příběh objevil v dokumentačních projektech Paměti národa.
Když se kauza znovu otevřela, zazněla i slova omluvy ze strany Klempíře. Martin Semrád ale jasně říká, že o ni nestojí. Nejde podle něj o osobní gesto, ale o morální rovinu věci. Některé křivdy se podle něj odpustit nemají, protože jejich následky formují celý život. Zatímco jeden z aktérů vystoupal do veřejných funkcí, druhý zůstal s pocitem, že mu někdo vzal budoucnost.
Oto Klempíř o své spolupráci s StB sám promluvil již před lety. V rozhovoru pro Reflex vysvětlil, že toto období je jeho noční můrou a že tehdy podlehl, protože ho vystrašili k smrti. Hrozili mu, že z něj udělají mrzáka, že pokud spolupracovat nebude, odnese to jeho rodina. V té době mu bylo 21 let. Můžeme ho samozřejmě soudit, nicméně jak se říká, kdo jsi bez viny, hoď kamenem. V každém případě zde největším viníkem zůstává samotný tehdejší režim.
Zdroj: Autorský text, PaměťNároda, ČeskáTelevize, Reflex
Odpor umělců proti jmenování Oto Klempíře ministrem kultury
3 názorů
I pokud by byla pravda, že podlehl vyhrožování, to bych ho už po létech nekomentoval. Ale že se teď nacpal do nejvyšších pater politiky, to je od něho sviňárna daleko větší. Ale co, prezident rozvědčík KSČ, premIer agent STB, KSČ.
Přizdisráči si výmluvu vžy najdou, v jednadvaceti letech je dost starý, aby měl již ponětí o tom, co může svým postojem způsobit. Nic takovou kreaaturu neomlouvá a jen škoda, že byl smet tak moc sametový !
Je to blbé, ale je fakt, že STB prostě uměla v tom režimu lidi donutit ke spolupráci. Je mi líto kluka, ale Klempíře za to těžko soudit.