Od tragické noci v Bratislava uplynulo už skoro 45 let, přesto se kolem jména Jiří Schelinger stále vznášejí nezodpovězené otázky.
V naší redakci Karaoketexty.cz jsme si všimli, že pokaždé, když se přiblíží dubnové výročí, vracejí se nejen jeho písně, ale i různé konspirace a otázky o okolnostech jeho smrti. Datum 13. dubna 1981 se zapsalo do historie československé hudby černým písmem. Zpěvák, kterému bylo pouhých 30 let, zemřel po pádu do Dunaje v Bratislavě. Oficiální verze mluví o nešťastné náhodě. Veřejnost si však dodnes klade otázku, jestli to bylo skutečně tak jednoduché.
Od hudebního nadšení k prvnímu střetu s režimem
Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v Bousově na Vysočině. Hudbu měl doslova doma. Jeho otec byl koncertní kytarista a pedagog. Dětství prožil převážně v pražských Nuslích, kde začal hrát na klavír a později na kytaru. Touha stát se profesionálním muzikantem byla silnější než školní povinnosti, a tak nedokončil učební obor na instalatéra.
Rok 1968 znamenal pro mladého Schelingera první vážný střet s mocí. Po okupaci Československa se zapojil do protestních aktivit, což vedlo k jeho zadržení. V té době se pokusil o demonstrativní sebevraždu, aby byl z vazby propuštěn. Následovalo psychiatrické vyšetření a pobyt v léčebně v Bohnicích, po němž získal tzv. modrou knížku, tedy osvobození od vojenské služby. Tato epizoda se později stala jedním z argumentů pro různé spekulace o jeho psychickém stavu.
Sláva, kontroverze a dohled
V 70. letech vystřídal několik kapel, zásadní zlom přišel po spolupráci s Františkem Ringo Čechem. Hity jako „Holubí dům“ nebo „Švihák lázeňský“ mu zajistily popularitu napříč republikou. Zároveň se však snažil posunout domácí scénu směrem k tvrdšímu rockovému zvuku, což vyvrcholilo albem Hrrr na ně… (1977), považovaným za první českou hardrockovou desku.
V roce 1977 podepsal antichartu, což mu u části publika poškodilo pověst. Přesto zůstal výraznou osobností, která nezapadala do oficiální představy „vzorového umělce“. Dlouhé vlasy, rocková image i otevřenější vystupování přitahovaly pozornost nejen fanoušků, ale i bezpečnostních složek.
Osudná noc na Starém mostě
Dne 13. dubna 1981 přijel do Bratislavy kvůli natáčení televizního vystoupení k písni z filmu Což takhle dát si špenát. Večer se setkal s bývalou přítelkyní a dalšími lidmi. Podle svědeckých výpovědí se ke skupině přidali dva neznámí mladíci. Rozhovor, alkohol a provokace údajně vyústily v nápad skočit ze Starého mostu do Dunaje.
Jeden z mužů měl skočit první a vyplavat. Schelinger ho následoval, avšak oblečený. A už se nevynořil. Tělo bylo nalezeno až po několika týdnech u obce v Maďarsku, ve značném stupni rozkladu. Identifikace proběhla na základě zubní dokumentace, nikoli přímým rozpoznáním rodinou. Oficiální vyšetřování uzavřelo případ jako nešťastnou náhodu bez cizího zavinění. Právě absence přímé identifikace a nejasnosti kolem svědectví daly vzniknout řadě hypotéz.
Objevily se úvahy o plánované vraždě ze strany Státní bezpečnosti, o pokusu emigrovat nebo o impulzivní sebevraždě. Některé spekulace zpochybňovaly i to, zda tělo uložené na Olšanských hřbitovech skutečně patří jemu. „Po letech jsem získal pitevní zprávu popisující tělo Jiřího jinak, než ve skutečnosti byl, příčinou smrti měl být údajně infarkt. Totožnost těla nikdy nebyla určena žádným rodinným příslušníkem. Závěr, že se jedná o bratra, byl učiněn na základě zubařské karty. Ale jak to doopravdy bylo, tak to se nikdo nikdy nedoví,“ řekl Milan Schellinger deníku Aha! v roce 2021.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, ČeskýrozhlasDvojka, AhaOnline, YouTube Sonn1Q ebr
Jiří Schellinger se vrací: Dvě alba vycházejí v den jeho 75. narozenin
