Karel Gott zemřel v roce 2019 jako nezpochybnitelná národní ikona a rekordman v počtu získaných Slavíků. Málokdo však ví, jak hluboko do jeho soukromého života sahala chapadla komunistické tajné policie.
Na Karaoketexty jsme se podívali na to, co přesně stojí za příběhem Gottova vztahu s komunistickým režimem. Zpěvák byl po desetiletí v hledáčku Státní bezpečnosti – instituce, která podle historiků systematicky sledovala umělce, sportovce i intelektuály a nezůstávala jen u veřejných projevů. Gottův případ je v tomto směru mimořádný: ukazuje, jak komplikovaný a nejednoznačný mohl být život veřejně známé osobnosti v totalitním státě.
Emigrace, která spustila roky sledování
Karel Gott si již v 60. letech vyzkoušel dvě „cvičné emigrace“, větší poprask ale vyvolala až ta třetí, kdy v roce 1971 zůstal po turné v Západním Německu mimo republiku o pár měsíců déle. A to stačilo, aby se o něj StB začala intenzivně zajímat. Došlo na domovní prohlídky nejen u něj doma, ale i u jeho rodičů. Samozřejmostí byly i opakované výslechy rodiny a známých. Komunistický režim pohlížel na přední umělce jako na možné riziko: člověk s takovým jménem a s takovým vlivem na veřejnost byl pro aparát cenný, ale zároveň nebezpečný ve chvíli, kdy by se rozhodl zůstat na Západě.
Státní bezpečnost, formálně vzniklá v roce 1945 a od února 1948 plně podřízená komunistické straně, měla v podobných situacích zaběhnutý postup. Vytvářela sítě informátorů přímo v okolí sledovaných lidí a neomezovala se jen na politické postoje. Zasahovala do soukromých vztahů, rodinných záležitostí i osobní korespondence. Archiv bezpečnostních složek dnes dokládá, kam až tenhle zájem sahal.
Podle Aktuálně.cz Gottův otec při výslechu mluvil o synově citlivosti a o tom, že cítil křivdu, protože ho prý v televizi nechtěli vysílat kvůli dlouhým vlasům. Matka měla uvést: „...v poslední době před odjezdem do zahraničí byl nějaký divný, neustále hovořil o tom, že zde v ČSSR je mu bráněno v aktivnější činnosti…“ V té souvislosti se následně objevil dopis, který měl Gott adresovat Husákovi a žádat o shovívavost.
Nicméně Gott podle Blesku popřel, že by ho psal: „Byla to skutečně jen cvičná emigrace. Chtěli, abychom pracovali za podmínek, které byly pro naši práci naprosto neakceptovatelné. To ale neznamená, že bych psal Husákovi. Navíc, já jsem nikdy nepsal dopisy na stroji. A už vůbec bych nenapsal, že souhlasím s normalizací.“
Zrada, kterou odhalil až před vlastní smrtí
Nejosobnější část příběhu se váže ke Gottovu dlouholetému manažerovi Františku Spurnému. Byl to člověk, který zpěváka doprovázel na turné do Las Vegas a patřil do okruhu lidí, kterým Gott věřil. Ze zpřístupněných svazků StB ale vyplynulo, že Spurný na Gotta donášel téměř tři roky, zřejmě proto, aby ochránil vlastní firmu, pobočku švýcarské agentury na Národní třídě v Praze.
Hrdina, nebo spolupracovník? Historici se neshodnou
Gottova role vůči komunistickému režimu dodnes rozděluje odborníky. Někdo ho považuje za antikomunistu, někdo za tichého odpůrce, nebo za člověka, který s režimem v určitých ohledech spolupracoval. Nebo se zkrátka naučil proplouvat systémem tak, aby si nedělal zbytečné problémy. On sám o tom promluvil pro Český rozhlas.
„Měl jsem to životní štěstí, že jsem se přehoupl přes takovou zvláštní oponu, pod kterou si museli někteří uvědomovat, co nesmí. Když v tom někdo uměl chodit, tak nekřičel protestsongy, když vím, že bych za to dostal zákaz a nesměl bych na jeviště. Můj protest by asi nebyl nic platný a nedozněl by, kdyby mě nepustili na jeviště, abych ten protest předvedl,“ řekl krátce po svých osmdesátinách.
„Pokládal jsem za zbytečné stát se protest zpěvákem a autorem. Někteří písničkáři, kteří měli v textech jakousi výpověď k situaci, protestujíce, odešli. Museli počítat s tím, že budou mít potíže. Ale když odejdou do zahraničí, tak nám nejsou nic platní,“ vysvětlil také svůj postoj k těm, kdo skutečně emigrovali.
StB nepotřebovala z lidí dělat přesvědčené udavače. Často stačilo vydírání, strach o rodinu nebo prostá snaha přežít. Dochované svazky nenabízejí černobílý obraz zrádce ani hrdiny. Ukazují hlavně to, jak hluboko dokázala tajná policie pronikat do soukromí i toho nejslavnějšího Čecha své doby a jak těžko se s podobným dědictvím vyrovnává kdokoli, kdo tehdejší dobu zažil.
Zdroje: Autorský text, Aktuálně.cz, Český rozhlas, Blesk, Wikipedie, ČT edu
Vítězslav Vejražka okouzlil diváky i ženy, o to hůř dnes zní, že do STB vstoupil dobrovolně
