Když Noc na Karlštejně poprvé dorazila do kin v roce 1974, kritika ji smetla ze stolu. Jenže diváci rozhodli jinak a muzikál hodnotí i dnes velmi dobře.
Vlastimil Brodský jako Karel IV. nebyl od začátku hotová věc. Nešlo o to, že by na roli nestačil. Jenže Brodský ji zprvu nechtěl vzít. Vadilo mu mimo jiné, že jeho žena Jana Brejchová už kývla na Elišku Pomořanskou, a představa, že spolu budou před kamerou hrát císařský pár, mu připadala dost podivná. Nakonec za ním režisér poslal odborného poradce. Ten mu vysvětloval, že pro Karla IV. má přesně ty herecké předpoklady, které jsou potřeba. Podskalský se v tomto úsudku trefil. Na Karaoketexty jsme se podívali i na další zajímavosti související s Nocí na Karlštejně.
Změny v obsazení a zamilovaná Brejchová
Natáčení mělo i důsledky, s nimiž ve štábu nejspíš nikdo nepočítal. Jana Brejchová se při práci na filmu zamilovala do Jaromíra Hanzlíka, filmového panoše Peška z Hlavně. Její manželství s Brodským, které trvalo šestnáct let, se rozpadlo. Bolestivý detail navíc: Hanzlík patřil mezi Brodského nejbližší přátele.
Do obsazení zasáhla i normalizace, tehdy celkem tvrdě. Jan Werich, s nímž se počítalo pro purkrabího, a Jiřina Jirásková jako paní Ofka se nakonec ve filmu neobjevili. Purkrabího Ješka z Wartenberka proto hrál Jaroslav Marvan. Byl to jeho poslední film. Miloš Kopecký coby bavorský vévoda Štěpán a Waldemar Matuška jako král Petr pak vytvořili dvojici, která snímku dodala velkou část komediální energie.
Podskalský musel vyřešit i zdánlivě obyčejnou, ale pro muzikál zásadní věc. Jana Brejchová byla výborná herečka, jenže zpěv nebyl její doména. Helena Vondráčková zpívala výtečně, ovšem kdyby ji režisér obsadil přímo jako Elišku Pomořanskou, postava by působila úplně jinak. Vznikl kompromis: Brejchová hraje, Vondráčková zpívá. Dnes to vypadá skoro samozřejmě. Mnozí diváci ani neřeší, že v písni Lásko má, já stůňu nezní hlas herečky, kterou mají právě před očima.
Písně, které přežily půl století
Hudbu napsal Karel Svoboda, texty Jiří Štaidl, předčasně zesnulý bratr Ladislava Štaidla. Z jejich společné práce vznikly skladby, které se časem od filmu trochu odpoutaly a začaly fungovat samy za sebe. Lásko má, já stůňu, Do věží, Ten kdo nedumá, Jede král nebo Když mám tekutou révu zná i člověk, který Noc na Karlštejně nikdy neviděl celou od začátku do konce.
Z pohledu historického zasazení je to přitom zvláštní směs. Příběh patří do středověku, Svobodovy melodie ale nepůsobí goticky. Spíš v nich slyšíme renesanční i modernější polohu. Přísná dobová věrnost by možná udělala radost několika odborníkům, filmu by ale nejspíš vzala část jeho lehkosti. Tyhle písně se daly zpívat doma, ve škole, u klavíru, na pódiu. A taky se zpívaly, pořád dokola.
V roce 2007 získala Noc na Karlštejně titul nejlepšího českého muzikálového filmu. Helena Vondráčková se k ústřední písni vrátila ještě v roce 2024 ve filmu Aristokratka ve Varu. Padesát let po premiéře původního snímku. U filmové písně to není zrovna běžná výdrž.
Chyby, které si tvůrci neuhlídali
V jedné věci měli kritici pravdu: nepřesností je ve filmu hodně. Tehdy by ale asi málokdo odhadl, že některé z nich jednou budou skoro stejně citované jako samotné písničky. V úvodních titulcích, při záběrech na rytířskou bitvu, se v pozadí objeví muž s kolem. Je to jedna z nejznámějších filmových chyb, kterou si pozorní diváci všímají dodnes.
Dost viditelné jsou také hromosvody na střechách hradu. V několika záběrech je člověk zahlédne bez zvláštní námahy. Prokop Diviš ale vynalezl hromosvod až v roce 1754, tedy přibližně čtyři století po době, do níž je příběh zasazen. Jedna z nejsilnějších scén, v níž Eliška zpívá svou píseň, má zase problém pro diváky, kteří se v historii trochu vyznají. Za Eliškou Pomořanskou visí obraz Karla IV. s manželkou. Jenže žena na malbě není Eliška, ale Anna Svídnická, Karlova třetí choť. Kdo si toho nevšimne, nepřijde o pointu scény. Pro znalce je to ale nápadné uklouznutí.
Pozornému divákovi některé chyby neuniknou
Pak je tu obyčejná filmová návaznost. Na začátku snímku Jana Brejchová jako Eliška Pomořanská v jednom záběru už sedí na trůnu, zatímco v dalším k němu teprve přichází. Klasická chyba vzniklá při střihu. Tady se dostala až do hotové verze.
Úplně uhlídat se nepodařilo ani počasí a okolní zeleň. Scény se natáčely v různých obdobích, takže jednou jsou stromy zelené, jindy bez listí nebo už podzimně zbarvené. Děj se přitom odehrává během jediné noci. Při prvním sledování to mnoha lidem uteče. Jakmile si toho ale divák všimne, vrací se mu to do očí pořád.
Na konci filmu o sobě Karel IV. mluví jako o Otci vlasti. Dnes je to označení s jeho jménem pevně spojené. Historicky se však objevilo až v pohřební řeči nad jeho hrobem, nikoli za jeho života. Film mu tedy vkládá do úst titul, který dostal až posmrtně.
Noc na Karlštejně přesto funguje dál. Diváci jí nakonec dali větší váhu než dobové recenze. Dodnes se hraje jako divadelní inscenace na nádvoří Karlštejna a její písně se znovu objevují na školních akademiích, koncertech i v televizních reprízách. Samotná historická přesnost by jí takový život nezařídila.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Wikipedie, ČSFD, Kfilmu.net, AhaOnline
Románek, o kterém se nemluví: Luděk Sobota a Helena Vondráčková tvořili milostný pár
