U nás zní jako letní písnička k ohni, kterou si lidé pamatují po prvních taktech. Její původ je ale úplně jiný a začíná u vězně, žízně a loučení, ne u třešní a volného vandru.
„Jó, třešně zrály“ se v Česku zabydlely tak silně, že tuto píseň mnoho lidí bere skoro jako domácí lidovku. S Waldemarem Matuškou srostla natolik, že si ji bez něj už skoro nejde představit. Česká verze ale vznikla z písně, která měla mnohem syrovější základ. Původně šlo o americkou skladbu „Jailer, Bring Me Water“, tedy příběh člověka za mřížemi, který při těžké práci prosí o vodu a loučí se se svou dívkou. Mezi originálem a českým hitem tak leží dost velký kus cesty, jak jsme si na Karaoketexty všimli.
V Americe to byla píseň o vězni, ne o létě
Autorem původní verze byl Bobby Darin, který ji napsal na začátku šedesátých let. V originálu nešlo o odlehčený letní song, ale o příběh muže, který trpí a ví, že se možná domů už nevrátí. Byla v ní únava, žízeň a loučení. Když skladbu později převzal Trini Lopez, dodal jí větší tah a koncertní energii. Jeho verze pomohla tomu, že se melodie rozšířila dál do světa.
Když se píseň dostala k nám, ujal se jí textař Ivo Fischer. Ten se nevydal cestou doslovného překladu, a udělal správně. Místo vězeňské balady napsal úplně nový příběh, který mnohem víc seděl Waldemaru Matuškovi i domácímu publiku. „Kdybych to přeložil doslova, lidi by to vůbec nebavilo. Možná by si ji tu a tam zazpívali někdy v noci u ohýnku, ale hit by to nebyl,“ říkal prý podle jeho syna. Vznikla z toho písnička o létě, svobodě, dálkách a lehce kovbojské náladě.
Matuška jí dal tvář, která fungovala dokonale
Waldemar Matuška měl pro podobné písně ideální výraz i hlas. Uměl v nich spojit nadhled, lehkost i pocit volnosti, který si s ním lidé spojovali. Skladba „Jó, třešně zrály“ se díky tomu rychle stala hitem a dlouho zůstala v povědomí publika. Nezůstala zavřená ve své době. Přesunula se k táborákům, do zpěvníků i do běžného českého hudebního života.
Po roce 1968 začala v lidech rezonovat i jinak. Text o dálkách a odchodu si část publika spojovala s touhou uniknout z uzavřeného světa tehdejšího režimu. Když pak Matuška v roce 1986 emigroval, píseň získala ještě silnější podtón. Oficiálně sice z éteru mizela, mezi lidmi ale žila dál.
Zdroj: Autorský text, ČeskýRozhlas, Headliner, YouTube Supraphon
Příběh ukrytý za písní Eldorádo od Waldemara Matušky: Touha po svobodě s puncem německé diskotéky
