Střet mezi světem kultury a politiky se znovu otevřel. Tentokrát v roli ministra kultury stojí bývalý hudebník Oto Klempíř – a právě to dává celé situaci jiný rozměr.
Aktuální politické dění vyvolalo vlnu reakcí v celé společnosti a nevyhnulo se ani umělecké sféře, jak jsme si v redakci Karaoketexty.cz všimli. Ministr kultury Oto Klempíř původně chtěl umělce pozvat k „vyříkání z očí do očí“ na ministerstvo, ti ale upřednostnili otevřený dialog ve veřejném prostoru. Spor ukázal rozdílné představy o tom, jak má vypadat dialog mezi státní mocí a kulturní obcí.
Oto Klempíř v politice aneb umělec v nové roli
Oto Klempíř je známý jako hudebník, textař a lyrik, ale také jako politický aktér a nyní ministr kultury ČR v kabinetu Andreje Babiše od prosince 2025. Dlouho byl frontmanem a autorem textů kultovní funkově‑rockové skupiny J.A.R., kterou spoluzaložil v listopadu 1989. Je autorem stovek písňových textů pro řadu českých hudebních legend, spolupracoval například s Danem Bártou či skupinou Olympic.
Psal i scénáře k filmům jako Czech Made Man a Hranaři a jako autor literatury včetně básnických sbírek. Jeho působnost v reklamě a marketingu mu rovněž přinesla uznání. Mimo jiné také díky práci na kampaních pro velké komerční značky a politické subjekty. Po kariéře v J.A.R. a v marketingu vstoupil do politiky, a jeho kandidatura a následný vstup do Poslanecké sněmovny vedly k jeho odchodu z kapely.
Klempířova nová role ministra kultury však není dokonalá. V roce 2019 veřejně přiznal, že v 80. letech krátce spolupracoval s bývalou Státní bezpečností (StB) jako agent s krycím jménem „Olda“. Uvedl, že ke spolupráci byl přinucen tlakem vůči své osobě a rodině, a po jejím ukončení považoval toto období za psychicky náročné. Přesto jde o téma, ke kterému se jeho kritici často vrací. Někteří umělci rovněž zpochybňují jeho odborné kompetence pro vysokou politickou funkci.
Ministerstvo kultury vs. umělci
Napětí se vyhrotilo po demonstraci na podporu prezidenta, kde zazněly projevy známých osobností z oblasti kultury, vědy i duchovního života. Právě jejich vystoupení znovu otevřelo otázku, jakou roli mají umělci v politické debatě a zda má jejich kritika směřovat spíše do veřejného prostoru, nebo zůstat za zavřenými dveřmi institucí. Ministr sice udělal vstřícný krok, když nabídl společnou schůzku, jenomže se ukázalo, že představy o tom, co je „správná“ forma dialogu, se na obou stranách výrazně liší. Umělci totiž nestáli o schůzku za zavřenými dveřmi, ale veřejnou debatu i s odbornou veřejností.
Samotná reakce ministra kultury a následná odpověď umělců tak nebyly jen o jednom konkrétním sporu, ale spíše o střetu dvou světů. Na jedné straně stojí státní instituce se svými pravidly a hierarchií, a to i když je v jejím čele sám bývalý hudebník, na straně druhé je kulturní obec, která je zvyklá mluvit otevřeně a veřejně. Uvidíme, jestli nakonec budou obě strany schopné najít nejen shodu na místě setkání, ale i společnou (ideálně konstruktivní) řeč.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, eXtra, Facebook HynekČermák
Odpor umělců proti jmenování Oto Klempíře ministrem kultury
