Lemmy Kilmister byl pověstný svou pohostinností. Jenže tempo, které udával, dokázalo položit i ostřílené rockery.
Lemmy Kilmister měl pověst člověka, u kterého se hranice mezi běžným večírkem a pořádným rockovým výstupem stíraly velmi rychle. Alkohol, hlasitá hudba a dlouhé noci byly součástí jeho života stejně jako Motörhead, kovbojský klobouk a charakteristický chraplák. Na Karaoketexty nás zaujalo, že jedno odpoledne v Los Angeles se o tom na vlastní kůži přesvědčil Ricky Warwick, tehdy zpěvák kapely The Almighty. Stačilo přitom jen přijmout pozvání do hotelového pokoje.
Jack Daniel’s do pinty a čerstvé Motörhead ve sluchátkách
Byly asi tři hodiny odpoledne. Warwick právě dorazil do Los Angeles na hudební konferenci Foundations Forum, po letu byl rozlámaný a časový posun mu zrovna nepomáhal. Na recepci hotelu na něj čekal vzkaz. Číslo pokoje, pár slov ve smyslu, ať se ukáže nahoře. Podpis: Lemmy Kilmister.
Za dveřmi ho nečekalo žádné poklidné přivítání po cestě. Spíš večírek, který se rozjel uprostřed dne a neptal se, kolik je hodin. Kouř, rámus, Lemmy v džínové vestičce, těsných kraťasech a kovbojském klobouku. Motörhead měli tehdy čerstvě domíchané album 1916, takže Kilmister Warwicka posadil, nalil mu pintu Jack Daniel’s s colou, nasadil mu velká sluchátka a pustil mu desku.
Warwick poslouchal. A snažil se držet krok, což v té místnosti nebyla drobnost. Lemmy mu totiž během přehrávání pořád doléval. Ke konci alba už se hotelový pokoj začínal podezřele vlnit a Warwickovi došlo, že tohle nebude dobré. Chtěl vstát a říct Lemmymu, co si o nahrávce myslí, jenže nohy se do toho plánu nezapojily. Spadl na zem celou vahou, sklenice se rozletěla a jeden střep mu rozřízl obočí. Pak se mu ještě udělalo špatně.
Ležel v krvi, střepech a zvratcích, když u obličeje ucítil něčí dech. Lemmy se nad něj sklonil a procedil: „Warwicku, ty seš pořádný slaboch, z tebe nikdy nic nebude.“
Režim, který lékaři označili za chemickou pastu
Warwickův hotelový výpadek nebyl v Lemmyho světě žádná mimořádná odchylka. Spíš krátký pohled do toho, co Kilmister považoval za normální odpoledne. Dokument Motörhead: Live Fast Die Old uvádí, že od třiceti let vypil každý den láhev Jack Daniel’s. Když ho v roce 1980 lékaři odmítli vzít na krevní transfuzi, popsali jeho krev jako „chemickou pastu“, nasáklou alkoholem a dalšími látkami do té míry, že výměna krve mohla skončit zástavou srdce. Zakk Wylde, kytarista Ozzyho Osbourna, později vzpomínal, že Lemmyho nikdy neviděl úplně mimo, bez ohledu na to, kolik toho vypil.
Whisky zanechal Lemmy až v roce 2013, kvůli zdraví. Vyměnil ji za vodku, přestal kouřit dvě krabičky cigaret denně a stáhl to na jednu krabičku týdně. Glosoval to typicky po svém: „Vždycky jsem byl zdravý, kdyby nebyly ty drogy a alkohol.“ Zemřel 28. prosince 2015 v Los Angeles. Bylo mu 70 let. Rakovinu prostaty mu lékaři diagnostikovali jen dva dny před smrtí.
Pád mezi střepy přátelství nerozbil
Warwick se dnes za scénu z hotelového pokoje nijak dramaticky nestydí. Minimálně ne natolik, aby o ní nemluvil. The Almighty nakonec vyrazili s Motörhead na turné k albu 1916 jako předkapela a Warwick vzpomíná, že Lemmy i zbytek kapely se k nim chovali skvěle. Losangeleský incident mezi nimi žádnou větší stopu nenechal.
Lemmy byl v tomto prostě svůj: pohostinný, štědrý, ochotný nabídnout pití, radu i přátelství. Jen kvůli hostům nezpomaloval. Kdo chtěl být poblíž, musel se nějak přizpůsobit. Warwick tehdy skončil na podlaze.
Zdroj: Autorský text, loudersound.com, Far Out Magazine, Wikipedie
Jožo Ráž vrací úder kritikům: Odmítá obvinění z opilosti a otevřeně objasňuje své zdravotní potíže
