Vědci z německého Bochumu změřili, co se děje s krevním tlakem při poslechu Mozarta, Strausse a ABBA. Výsledky pro fanoušky švédské čtveřice nejsou příznivé.
Na Karaoketexty nás na studii publikované v časopise Deutsches Ärzteblatt International zaujala její střízlivost. Žádné dojmy typu „hudba léčí“, ale měření. Do výzkumu se zapojilo 120 lidí. Část odpočívala v tichu, část poslouchala pětadvacet minut hudbu. Hudební skupinu vědci ještě rozdělili na tři menší: jedna poslouchala Mozartovu symfonii, druhá Johanna Strausse mladšího a třetí kompilaci ABBA z roku 2009, konkrétně skladby Thank You for the Music, The Winner Takes It All a Fernando. Během experimentu se sledoval krevní tlak, tepová frekvence i hladina kortizolu.
Kde zabírá Mozart a kde už ABBA nestačí
Čísla jsou v tomto případě poměrně neúprosná. Nejvýraznější efekt měl Mozart: systolický tlak šel dolů v průměru o 4,7 milimetru rtuťového sloupce, diastolický o 2,1 milimetru. Strauss se držel blízko, systolický tlak klesl o 3,7 mm Hg, diastolický o 2,9 mm Hg. U lidí, kteří poslouchali ABBA, se ale žádná podstatná změna krevního tlaku ani tepové frekvence neobjevila.
Jedna položka vyšla jinak. Kortizol, tedy stresový hormon, klesal u všech tří hudebních skupin, nejvíc se to projevilo u žen. Jinými slovy: ABBA může člověka uklidnit, aspoň podle tohoto měření psychicky. Na srdce a cévy ale nepůsobila tak jako Mozart. Tady studie poněkud suše kreslí hranici.
Nejde přitom o úplně osamělý výsledek. Oxfordská univerzita už dříve upozorňovala, že sledovaným lidem při poslechu Mozarta prokazatelně klesal krevní tlak. V Itálii se s tím zachází ještě praktičtěji: v poliklinice San Donato u Milána se klasická hudba používá na intenzivní péči po operacích srdce. Tamní odborníci ji popisují jako léčebnou pomůcku. Podle nich ovlivňuje hemodynamické parametry, práh bolesti a podporuje uvolňování endorfinů, což se promítá do dechové frekvence i srdeční činnosti. Harvard Health ve svých přehledech výzkumů připomíná podobnou věc z pohledu mozku: rytmus a melodie aktivují centra odměny podobně jako jiné příjemné podněty.
ABBA působí jinde. A pořád silně
Z toho ale neplyne, že by ABBA byla z pohledu člověka nějak bezcenná. Jen pracuje jiným způsobem. Muzikolog Carl Magnus Palm, autor knihy o švédské popové scéně, to pro BBC Culture vystihl docela přesně: ABBA podle něj nepsala pouze písně, vytvářela hotové nahrávky. Jejich aranže a produkce byly vystavěné tak pevně, že se jejich hity jen těžko předělávají do jiné podoby. Kdo to zkouší, často narazí právě na to, jak moc jsou skladby svázané s původním zvukem.
Pak je tu ještě známá severská melancholie, o které se u ABBY mluví opakovaně. I když skladba zní na první poslech radostně, pod povrchem bývá cítit smutek nebo aspoň lehké napětí. Kritici a hudební publicisté v tom vidí jeden z důvodů, proč skupina nepůsobí jako obyčejný taneční pop. Do písní se promítaly i osobní ztráty a těžší životní období všech čtyř členů. V roce 1974 ABBA vyhrála Eurovision se skladbou Waterloo a tím se jí otevřela světová kariéra. Dancing Queen se později stala jejich jediným singlem na prvním místě amerického žebříčku Billboard a v roce 2015 ji Grammy Hall of Fame zařadila mezi historicky významné nahrávky.
Kdo tedy hledá hudbu na snížení krevního tlaku, má podle těchto dat lepší důvod sáhnout po Mozartovi. Kdo chce slyšet tu zvláštní směs euforie, přesné popové konstrukce a smutku schovaného pod lesklým povrchem, ten se k ABBĚ nejspíš stejně vrátí.
Zdroje: Autorský text, Deutsches Ärzteblatt International, Harvard Health, BBC
Před lety vtrhla na scénu tancující královna: Zpěv skupiny ABBA vyvolal šílenství a ovládl hudební žebříčky
