Legendární metalová kapela ani po čtyřiceti letech na scéně neztratila tah na branku. Stále má energii na rozdávání.
Metallica patří k těm kapelám, které definovaly celý žánr, v němž hrají, a přesto se ani dnes nespokojují s rolí „muzejního exponátu“. Jak si naše redakce Karaoketexty.cz všimla, kolem alba Under the Covers, které bylo vydáno v roce 2025, se znovu rozjela mezi lidmi debata o tom, jak může thrash metal znít v podání už prakticky šedesátiletých hudebníků. Proč jejich hudba pořád funguje? Minulost je pro ně totiž inspirací, ne omezujícím limitem.
Od Kill ’Em All k současnosti
Když Metallica v roce 1983 vydala debut Kill ’Em All, bylo bubeníkovi Larsu Ulrichovi teprve 19 let, jak připomenul Rolling Stone. Následovala trnitá cesta, během níž skupina postupně pronikla z undergroundu do mainstreamu, aniž by ztratila sebe sama. Přelomové Black Album z roku 1991 s hity Enter Sandman nebo Nothing Else Matters se stalo jedním z nejprodávanějších alb moderní historie. I po letech se starší skladby, například Master of Puppets, pořád vrací do popředí, třeba díky seriálu Stranger Things.
Album Under the Covers vyšlo v květnu 2025 a představuje netradiční kolekci živých coververzí nahraných během kariéry Metallicy a obsahuje písně původně od Black Sabbath, Lynyrd Skynyrd nebo třeba Diamond Head. Nahrávka se skládá z 11 vybraných skladeb, které reinterpretují díla jiných autorů a přináší je v nových podobách. Album, dlouhé přibližně 36 minut, vyšlo pod labelem The Three Jets, jak je patrné z Apple Music.
Metallica jako lidé, ne mýtus
Metallica vždycky sázela a stále sází na otevřenost a upřímnost k publiku. Členové kapely v klidu mluví o svém stárnutí, fyzické kondici i o tom, že energii na pódiu je třeba udržovat vědomě. Zároveň dávají fanouškům najevo, že se nesnaží skrývat vrásky ani minulá selhání. Působí díky tomu autenticky a vysvětluje to, proč publikum reaguje na jejich nové skladby stejně intenzivně a dobře jako na již zajetou klasiku.
Kapela původně vznikla v Los Angeles v roce 1981 a od počátku ji tvořili silní individualisté – Lars Ulrich, James Hetfield, Kirk Hammett a později Robert Trujillo, uvádí Wikipedie. Společně si prošli i vnitřními neshodami, odchodem baskytaristy Jasona Newsteda i kontroverzemi kolem alba Lulu s Lou Reedem, které fanoušky rozdělilo napůl. Přesto si udržela obrovský vliv na metalovou scénu i mimo ni.
James Hetfield se dlouhodobě vyrovnával se závislostmi a opakovaně nastoupil na léčení, což mělo chtě nechtě vliv i na texty kapely. Lars Ulrich je otcem tří dětí a často zdůrazňuje, že rovnováha mezi hudbou a osobním životem je pro něj zásadní. Možná právě tato lidská stránka jednotlivých členů dává současné Metallice stále hloubku.
Zdroj: Autorský text, RollingStone, Wikipedie, AppleMusic, Instagram Metallica
Metallica přiznává daň za slávu: Pískání v uších už nikdy nezmizí
