V roce 1971 natočila rocková kapela Blue Effect s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu album Nová syntéza. Byl to chytrý tah i umělecký průlom zároveň.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se prostor pro rock rychle zmenšoval. Kapely narážely hlavně na texty, protože schvalování dokázalo být únavné, plné podezíravosti a někdy až směšně důkladné. Blue Effect to poznal už při debutu Meditace z roku 1970. Původní texty Jaroslava Hutky přes síto neprošly a musely se přepsat. Pak se ale ukázala zvláštní věc: jazz měl u normalizačních komisí volnější cestu. Úředníci ho brali jako „hudbu utlačované americké menšiny“. Ten paradox byl skoro neuvěřitelný, ale Radim Hladík a jeho spoluhráči ho dokázali využít. Na Karaoketexty jsme se podívali na vznik alba Nová syntéza trochu blíž.
Orchestr jako spojenec i umělecká výzva
Spolupráce s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, který vedl Kamil Hála, nebyla jen chytrým úhybným manévrem před úřady. Nahrávalo se v červenci 1971 ve studiu Supraphon Dejvice a deska Nová syntéza, vydaná u Pantonu, nakonec dopadla silněji, než mnozí čekali. Pět skladeb, v nichž se potkávají témata Radima Hladíka a Leška Semelky s kompozicemi bratří Hálů, dodnes ukazuje na nahrávku, která měla víc prostoru, než jí tehdejší poměry nabízely.
Miroslav Heřmanský v časopise Melodie tehdy upozornil na zajímavé vnitřní pnutí celé desky. Hladíkova a Semelkova témata dostala orchestrální podobu až dodatečně, zatímco skladby Kamila a Vlastimila Hály byly napsané jako rámec, do něhož Blue Effect vstupoval. Hudební publicista Josef Rauvolf později pro ČT24 vystihl podstatnou věc: obě tělesa se na albu nejen respektují, ale opravdu se poslouchají. V roce 1971 to nebyla samozřejmost. Rockové frázování a jazzová zkušenost se spolu teprve učily zacházet.
Kapela, která se nechtěla vzdát
Blue Effect se tehdy navíc měnil i zevnitř. V polovině roku 1970 odešel zpěvák Vladimír Mišík a vedení kapely převzal kytarista Radim Hladík. Zůstal v té roli až do své smrti v roce 2016. Do sestavy přišel i klávesista Lešek Semelka, předtím člen The Cardinals, a na Nové syntéze se z něj stal jeden z hlavních tvůrčích hlasů skupiny. V rozhovoru pro Expres FM vzpomínal, že šlo o jeho první práci na dlouhohrající desce. Mluvil také o rozporuplné době: překážek bylo dost, jenže hudebníci pokračovali, protože hudbu prostě nechtěli pustit.
Rok 1971 přinesl ještě jednu povinnost. Stejně jako řada dalších skupin musel Blue Effect přejít na český název. Oficiální překlad Modrý efekt zněl členům kapely neohrabaně, a tak se začala používat zkrácená varianta M. Efekt. Pod tímto jménem vystoupili v říjnu 1971 na Mezinárodním jazzovém festivalu v pražské Lucerně. Spolupráce s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu pak nezůstala osamocená: v roce 1974 vyšla deska Nová syntéza 2.
Proč na to myslet dnes
Mezi českými rockovými nahrávkami sedmdesátých let se jen málo titulů dá postavit vedle světové produkce tak přesvědčivě jako Nová syntéza. Jazzrock se tehdy teprve rozbíhal i ve světě a tady vzniklo album, které nepůsobí jako opožděná kopie cizího vzoru. Pořád se k němu dostávají i posluchači bez znalosti dobového pozadí. Nepotřebují znát schvalovací komise, Pantonu ani dobové spory. Prostě slyší desku, která drží pohromadě a dobře zní. A to je u nahrávky staré přes půl století podstatná věc.
Zdroje: Autorský text, ČT art, Wikipedie, Expres FM
Slavný telefonát Pepy Vojtka: Jeho tehdejší práce zachránila kapelu Kabát
