Když se řekne Karel Kryl, většina lidí si vybaví protestsong a odpor vůči totalitě. Jenže za tím obrazem byl člověk, který se sám celý život považoval především za básníka. Kytara pro něj byla jen prostředkem, jak dostat slova k lidem.
Karel Kryl označení písničkář neodmítal, úplně přesné mu ale nepřipadalo. Mnohem raději o sobě říkal, že je potulný básník s kytarou. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, jak dokázal se slovy pracovat. U Kryla totiž šlo prakticky o pracovní zásadu: text musí obstát i bez melodie, bez jeho hlasu, bez pověsti zakázaného autora. Hudbu bral, s typickou nadsázkou, jako služebníka textu.
Napřed text, potom až hudba
Krylovy písně většinou nevznikaly tak, že by měl hotovou melodii a do ní dopisoval slova. Na začátku byla báseň. Někdy jen verše nošené v hlavě, útržky obrazů, rýmy, přesné a často ostré spojení slov. Až potom přišla na řadu kytara a zkoušení, co se s tím dá udělat. Výjimky samozřejmě měl. Nejznámější je Bratříčku, zavírej vrátka, napsaná v noci z 21. na 22. srpna 1968, krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Tam šel text s hudbou ven najednou, v prudké reakci na aktuální dění.
O rychlém psaní se u něj ostatně moc mluvit nedá. Titulní skladbu alba Rakovina skládal čtyři měsíce. Salome se začala rodit ve vlaku z Litoměřic do Teplic a potom ji ještě dlouho upravoval, než ji pustil mezi lidi. Rým, který neseděl, nebyl pro Kryla kosmetickou chybou. Kvůli jednomu místu byl schopný přepsat celou sloku.
Odkud čerpal: Villon, Halas a biblická symbolika
Krylův otec patřil mezi známé moravské knihtiskaře. Byl dvorním tiskařem básnických bibliofilií Františka Halase, Jakuba Demla nebo Jana Zahradníčka. V roce 1950 mu komunistický režim tiskárnu zlikvidoval, knihy ale z rodiny nezmizely. Karel tak vyrůstal v prostředí, kde poezie nebyla ozdoba v knihovně, ale normální součást života. A šlo často o autory pevně spojené s křesťanskou kulturní tradicí.
Často sahal po biblických příbězích, historických odkazech, alegorii a metafoře. Sám přiznával, že mu nevadí, když posluchač po prvním poslechu vezme do ruky naučný slovník. Myslel tím hlavně náboženskou symboliku, kterou publikum vychované v ateistickém komunismu mnohdy prostě neznalo.
V obraznosti mu byl nejbližší Vítězslav Nezval; mluvil o něm jako o svém bohu. Pro ostrost a suchý humor si chodil ke Karlu Havlíčku Borovskému. Silně na něj působily také překlady Françoise Villona, středověkého francouzského básníka, tuláka a kriminálníka, u kterého se lyrika potkává s drsnou ironií a špínou ulice.
Vedle vážných textů psal také parodie a parafráze ruských částušek. Satirické, ironické skladby, v nichž se musel přesně trefit do původního rytmu. Tady se jeho obvyklý postup obrátil: nejdřív existovala melodie, až pak přicházela slova. Typickým příkladem je Písničkářský bacil.
Jak to celé začalo
Začátek Krylovy textařské dráhy byl překvapivě lehký, skoro klukovsky rozpustilý. V šestnácti letech, kdy studoval keramickou školu v Bechyni, napsal píseň Potkal jsem svou tchyni. Bechyně se v ní objevuje přímo. K tomuto debutu se hlásil i později a v emigraci ho natočil na EP Ocelárna.
Naplno se jeho psaní rozjelo až na vojně v Dobřanech u Plzně, kde sloužil v letech 1963 až 1965. Kasárenská rutina, povely, otupělá řeč rozkazů a celé to prostředí na něj musely doléhat dost tvrdě. Písně pro něj byly způsob, jak vše vydržet a neztratit vlastní hlavu. Právě v Dobřanech vznikly Anděl a Píseň neznámého vojína, dnes řazené k nejsilnějším věcem, které napsal.
Další známá píseň, Pieta, pochází z Teplic. V autobiografické Krylogii na její dokončení vzpomínal slovy: „Když jsem ji dopsal, vypadl jsem ven hledat někoho v hospodě.“ Je v tom hodně Kryla najednou: dopsaná báseň, noční ulice, potřeba někoho najít, mluvit, zapít to, nebo aspoň nezůstat sám.
Poslední píseň, Demokracie z května 1993, napsal méně než rok před smrtí. Byl to politický protestsong namířený proti polistopadovým poměrům, mimo jiné i proti Václavu Havlovi. Kryl zůstal ve sporu s dobou až do konce. Část publika mu ten postoj neodpustila, a skladba proto v jeho odkazu stojí trochu stranou.
Proč jeho texty přežily dobu, pro kterou vznikly
Český zpěvák Thom Artway o Krylovi říká: „Karla Kryla vnímám jako geniálního, nadčasového a zcela autentického textaře a písničkáře, kterého si čas od času nejen pustím, ale snažím se z jeho tvorby načerpat inspiraci.“ Podobně o něm mluví i další muzikanti. Není to jen vzpomínka na zakázaného autora ani nostalgie po době, kdy se jeho písně šířily jinými než oficiálními cestami.
Krylovy texty zůstaly živé hlavně proto, že nebyly pouhou politickou reakcí na konkrétní chvíli. Měly básnickou stavbu. Se slovem nakládal úsporně, ale ne jednoduše. Vrstvil významy, hlídal rytmus a rým nenechal spadnout k prvnímu pohodlnému řešení. Sám říkal, že „dobrý text je básní prověřenou řemeslnou dokonalostí, která posluchače nutí přemýšlet, vzbuzuje v něm emoce a nese jasné morální poselství.“ O svých vlastních věcech ale mluvil spíš jako o konstatování.
Zdroj: Autorský text, YouTube KarelKryl – topic, Wikipedie, Headliner.cz, Kulturio.cz, The Business Soirée, Univerzita Karlova
Šokující odhalení Báry Basikové o manželství: Domácí násilí a psychický teror ji dohnaly až na samotné dno
