Lana Del Rey přiznala, že jako čtrnáctiletá pila každý den a její rodiče ji ze zoufalství poslali na internát. Tato temná kapitola jejího života nakonec zásadně ovlivnila její hudbu.
Zpěvačka narozená jako Elizabeth Woolridge Grant v roce 1985 ve státě New York vyrůstala v Lake Placid. V malém horském městě se jako teenagerka dostala do kolotoče, ze kterého se nevystupuje lusknutím prstu. Pila denně. Někdy i sama. A nebylo to tak, že by si neuvědomovala, co se děje. Na Karaoketexty nás zaujalo, jak toto své životní období hodnotí.
„Bylo to to nejhorší, co mě kdy potkalo“
V rozhovoru pro GQ to popsala bez snahy dělat z minulosti hezký příběh: „Pila jsem strašně moc. Pila jsem každý den, klidně sama.“ Pak přišla věta, která je v téhle souvislosti skoro nepříjemně přesná: „Měla jsem to ráda více než cokoli jiného.“
Současně ale cítila, že se jí věci vymykají. „Moji rodiče o mě měli strach, a ten jsem měla i já. Věděla jsem, že mám problém. Poprvé, když objevíte svoji temnou stranu, je to vzrušující – ale pak zjišťujete, že nad vámi začíná vítězit. Cítila jsem se jak v jiném světě. Bylo to to nejhorší, co mě kdy potkalo,“ uvedla také.
Rodiče nakonec zasáhli dost rázně. Poslali ji na internátní školu Kent School v Connecticutu, kde panoval přísnější režim. Bylo jí čtrnáct, patnáct let; v tomto detailu se jednotlivé zdroje trochu liší. Podstatnější je ale jiná věc: nešlo o rozmarné rozhodnutí ani o statusovou školu pro dítě z dobré rodiny. Byl to pokus dostat dceru z průšvihu, který se zjevně prohluboval.
Internát jako zlom a zárodek hudby
Internát sám o sobě nebyl žádný zázračný střih do nové kapitoly. Přesto se tam něco zastavilo. Do osmnácti let byla Lana střízlivá. Pak udělala krok, který už mířil k hudbě: místo přímého nástupu na vysokou školu odjela na Long Island za strýcem a tetou. Strýc ji naučil hrát na kytaru. Tady se její příběh začíná hýbat jiným směrem.
Později nastoupila na Fordham University v Bronxu, kde studovala filozofii. Jenže přednáškové sály nebyly to jediné, co ji táhlo. Chodila zpívat na open mic večery a do klubů, zkoušela různá jména – Lizzy Grant, Sparkle Jump Rope Queen a další. Přes vítěze soutěže pro autory písní se dostala k nahrání dema, podepsala smlouvu s nezávislým labelem 5 Points a za honorář deset tisíc dolarů se přestěhovala do karavanu v New Jersey.
Sama dnes říká, že bez těch nejhorších let by její nejslavnější deska nevypadala tak, jak vypadá. „Album Born to Die je právě o těchto divokých letech,“ řekla v rozhovoru. Nahrávka z roku 2012 ji vystřelila do světového povědomí a časem se zařadila mezi nejprodávanější alba své dekády.
Hvězda, která si neidealizuje vlastní minulost
Na Karaoketexty nás na tomto příběhu zaujalo hlavně to, že nejde jen o další magazínovou zpověď slavné zpěvačky. Lana Del Rey o svých začátcích nemluví jako o okouzlujícím chaosu mládí, který se později hodil do image. Popisuje období, které ji málem semlelo. V popkultuře, kde se podobné věci často rychle přebalí do líbivého mýtu, to působí nezvykle přímo.
Její melancholická, filmově stavěná a často těžká hudba tím získává konkrétnější obrys. Nejde pouze o estetiku. Je v ní uložená zkušenost.
Zdroje: Autorský text, GQ, Nine.com.au, Hamline University, Wikipedie
Zapomeňte na mráz za okny: Těchto 10 legendárních písní vás okamžitě zahřeje u srdce
