Přes rok po smrti dcery Aničky Felix Slováček přiznává, že smutek nepřichází vždy stejně. Někdy ho zaplaví nostalgie, jindy má zvláštní pocit, jako by Anička jen odjela někam daleko na angažmá.
Anna Julie Slováčková zemřela 6. dubna 2025. Bylo jí 29 let. S rakovinou prsu bojovala delší dobu, v roce 2023 nemoc metastázovala do plic. Po zpěvačce zůstala dvě alba, důrazné připomínání prevence a také mnoho vzpomínek, které si její otec Felix Slováček nosí v sobě každý den. Čas mezitím plyne, jenže u takové ztráty to samo o sobě neznamená, že se věci rychle srovnají. Na Karaoketexty jsme zaznamenali Slováčkova slova, že někdy je hůř, jindy se to dá snést o něco líp. Pracuje, hraje, jezdí. Hudba ho pořád drží, podobně o tom mluvil už krátce po Aniččině odchodu.
Jako by odjela na dlouhé angažmá
V rozhovoru pro Aplausin popsal Felix Slováček, jak si dceřinu nepřítomnost někdy vysvětluje. „Někdy to mám tak, že zase přijde taková vlna, nostalgická, ale v zásadě to mám tak, jako že je někde angažmá, které je dlouhodobé a nemá šanci přijet. Tak to nějak vnímám,“ svěřil se.
Pro muzikanta, který strávil život na cestách, koncertech a mezi lidmi, je to možná způsob, jak si s něčím tak těžko přijatelným vůbec poradit. Jako by Anička někam odjela a tentokrát se její návrat nekoná. Slováček přitom netvrdí, že na ni přestal myslet. Spíš se snaží najít způsob, jak pokračovat, i když mu v životě chybí někdo, kdo v něm měl nezastupitelné místo.
K práci se vrátil už několik dní po její smrti, kdy vystoupil se svým big bandem na plese v Praze. Tehdy mluvil o tom, že mu pomáhají přátelé, muzikanti a samotná práce. Koncertování pro něj znamenalo možnost zůstat v prostředí, které dobře zná, a nezůstat se svými myšlenkami pořád sám. Ani v dalších měsících nepřestal vystupovat. Z toho ale nejde usuzovat, že by ho ztráta bolela méně. Člověk může dál chodit do práce, plnit závazky a bavit se s lidmi, a přesto se mu smutek čas od času vrátí v plné síle.
Slováček se navíc má k čemu vracet i v Aniččině tvorbě. Za svůj krátký život stihla vydat dvě alba, Aura v roce 2021 a Osudová o dva roky později. „Anička, přestože tady nebyla tak dlouho, dokázala vyprodukovat dvě CDčka. Někomu se to nepodaří za celý život. Ale ona to udělala,“ řekl hrdě.
Otevřeně mluví také o tom, že se dívá na záběry dcery z nemocnice. „Nemám z toho nějaký splín. Naopak, mám z toho radost,“ popsal své pocity. Pro někoho může být těžko představitelné, že se člověk dokáže radovat i při pohledu na tak bolestné chvíle. Jenže pro rodiče mohou mít podobné záběry cenu právě proto, že zachycují někoho, koho už nemohou obejmout ani slyšet naživo.
Kniha, která uchovává Aniččiny vzpomínky
V březnu 2026 vyšla kniha Anička, kterou Felix Slováček připravil společně s novinářem Lubošem Procházkou. Publikace vyšla krátce před prvním výročím zpěvaččina úmrtí a přináší i rodinné fotografie, z nichž některé dosud nebyly zveřejněny, a vzpomínky na Aniččin život.
Pro jejího otce to musela být zvláštní práce. Vracet se k fotografiím, příběhům a společným chvílím znamená znovu otevírat i to, co by člověk možná nejraději uchoval někde hluboko v sobě. Zároveň tak vzniká svědectví o Aničce, které nezůstává jen v rodinném archivu. Mohou se k němu vracet její fanoušci i lidé, kteří ji znali především jako zpěvačku a herečku.
Anička za sebou zanechala poměrně výraznou veřejnou stopu. O své nemoci mluvila otevřeně, vystupovala i v době, kdy jí nebylo dobře, a opakovaně připomínala důležitost prevence. Kniha tedy připomíná nejen její kariéru, ale i člověka, kterého její publikum nemuselo znát do všech detailů. A pro rodinu může být důležité i to, že se její příběh vypráví dál, přestože ona sama už u toho být nemůže.
Dětské album jako další vzpomínka
Slováček se mezitím věnuje i novým hudebním projektům. Na vzpomínkové akci věnované Aničce oznámil, že chce v prosinci vydat dětské album. Počítá s melodiemi z pohádek i skladbami autorů, jako jsou Jiří Zmožek, Karel Svoboda nebo Zdeněk Barták. „Udělám radost nejenom Dádě, ale všem rodičům i dětem,“ řekl.
S připravovanou deskou se pojila také vzpomínka na jednu Aniččinu větu. Říkávala, že člověk zůstává pro své rodiče dítětem tak dlouho, dokud je má. Když na ni přišla řeč, Slováček reagoval stručně: „Tak to je hezké, ano.“
Anička si přála, aby její písně lidé zpívali dál a aby nezapomínali na prevenci. Felix Slováček teď její odkaz pomáhá uchovávat prostřednictvím vzpomínek, knihy i vlastní hudební práce. Ztrátu dcery tím samozřejmě nemůže změnit. Může ale dál připomínat, kým Anička byla a co po sobě zanechala.
Zdroj: Autorský text, Aplausin, CNNPrimaNews, MusicalNet, Wikipedie
Zákulisí filmu Což takhle dát si špenát: Jiří Sovák musel polykat zkažené jídlo
