Minulost se někdy ozve ve chvíli, kdy už ji člověk nečeká. Příběh Martina Semráda ukazuje, že udání z osmdesátých let může ovlivnit celý život i po čtyřiceti letech.
Martin Semrád byl v polovině osmdesátých let obyčejný student pedagogické fakulty. Neřešil politiku, chtěl studovat, tvořit a žít normální život. Ten se mu ale zlomil v okamžiku, kdy se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Tehdy netušil, že klíčovou roli v jeho příběhu sehrál Oto Klempíř, pozdější hudebník z kapely J.A.R. a veřejně známá osobnost. Pravdu se dozvěděl až po desítkách let díky archivům Paměti národa a práci Reportérů ČT, jak jsme na Karaoketexty zaznamenali.
Jak se z drobností stala zbraň
Záminkou k zásahu byla marihuana, kterou si Semrád a jeho přátelé mezi sebou občas předávali. Nešlo o obchod ani distribuci, přesto se informace dostaly k StB. Podle archivních záznamů je StB získala prostřednictvím tehdejšího tajného spolupracovníka s krycím jménem Olda, tedy Oty Klempíře. Ten poskytoval detailní popisy prostředí, lidí i míst, kde se mladí scházeli. Tyto informace spustily represivní zásah.
V roce 1985 přišla noční razie na kolej, následovaly výslechy a tlak na spolupráci. Semrád přiznal, že v prvním momentu ze strachu souhlasil, ale krátce nato své rozhodnutí vzal zpět. Odmítl donášet na kamarády. Cena byla vysoká. Fakulta ho na popud policie vyloučila ze studia a jeho profesní sny se rozpadly. Zatímco jiní pokračovali dál, on musel začít znovu, jinde a bez jistot.
Důsledky, které nezmizely
Ztráta studia nebyla tím nejhorším. Semrád popisuje, že ho zkušenost poznamenala hlavně lidsky. Uzavřel se do sebe, přišel o důvěru v lidi a svět kolem něj přestal působit bezpečně. Tyto následky si podle svých slov nese dodnes. O tom, kdo za jeho vyhazovem skutečně stál, neměl dlouhá léta žádné tušení. Zjistil to až ve chvíli, kdy se jeho příběh objevil v dokumentačních projektech Paměti národa.
Když se kauza znovu otevřela, zazněla i slova omluvy ze strany Klempíře. Martin Semrád ale jasně říká, že o ni nestojí. Nejde podle něj o osobní gesto, ale o morální rovinu věci. Některé křivdy se podle něj odpustit nemají, protože jejich následky formují celý život. Zatímco jeden z aktérů vystoupal do veřejných funkcí, druhý zůstal s pocitem, že mu někdo vzal budoucnost.
Oto Klempíř o své spolupráci s StB sám promluvil již před lety. V rozhovoru pro Reflex vysvětlil, že toto období je jeho noční můrou a že tehdy podlehl, protože ho vystrašili k smrti. Hrozili mu, že z něj udělají mrzáka, že pokud spolupracovat nebude, odnese to jeho rodina. V té době mu bylo 21 let. Můžeme ho samozřejmě soudit, nicméně jak se říká, kdo jsi bez viny, hoď kamenem. V každém případě zde největším viníkem zůstává samotný tehdejší režim.
Zdroj: Autorský text, PaměťNároda, ČeskáTelevize, Reflex
Odpor umělců proti jmenování Oto Klempíře ministrem kultury
