Některé skladby nestárnou, jen se s námi tiše posouvají životem. Hity z roku 1991 letos slaví 35 let a připomínají, jak silně dokáže hudba přežít svou dobu.
Rok 1991 byl v hudbě zlomový. Do popředí se dostal grunge, rock zněl syrověji než kdy dřív, stadionům vládly kytary a rádia zaplavily balady, které se vryly hluboko pod kůži. Tyhle písně tehdy nefungovaly jen jako hity, staly se součástí osobních příběhů milionů lidí. A právě proto dnes působí tak zvláštně svěže. I po 34 letech zní, jako by k nám pořád mluvily stejným jazykem. Některé z nestárnoucích hitů roku 1991 jsme se rozhodli na Karaoketexty připomenout.
Rok, kdy se hudba přestala ptát
Jedním z nejsilnějších symbolů změny se stal song „Smells Like Teen Spirit“ od Nirvany. Skladba bez varování rozbila pravidla a dala hlas generaci, která už nechtěla hrát podle zavedených schémat. Podobně silně zapůsobila i „Losing My Religion“ od R.E.M., která dokázala, že niterné pochybnosti mohou dobýt celý svět.
Rock a metal v roce 1991 neznaly kompromisy. „Enter Sandman“ od Metallicy se stal hymnou stadionů a dodnes patří k nejhranějším skladbám kapely. Úplně jinou energii přinesli Extreme se skladbou „More Than Words“, která ukázala, že i ticho a jednoduchost mohou mít obrovskou sílu.
Balady, které se neztratily v čase
Rok 1991 byl také rokem silných emocí. „(Everything I Do) I Do It For You“ od Bryana Adamse zněla z rádií po celém světě a stala se symbolem romantiky jedné generace. Stejně hluboko se zapsala i „Wind Of Change“ od Scorpions, protože konec studené války a politické změny v Evropě tehdy samozřejmě rezonovaly společností.
Mezi skladby, které dnes působí až nadčasově, patří také „Black Or White“ od Michaela Jacksona a silná rozlučka „The Show Must Go On“ od Queen. Obě skladby dokázaly spojit obrovské emoce s poselstvím, které funguje i dnes – že na barvě pleti nezáleží, že lidé by měli stát při sobě a jak velkou roli hraje vnitřní síla a nezlomný duch.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, YouTube Scorpions
Zajímavá fakta o hudebnících, která vás možná překvapí: Co se do učebnic dějepisu nevešlo