V semifinále Eurovize 2024 chyběla Aiko k postupu do finále jediná příčka. Jenže prohra ji nezlomila, naopak ji ještě víc nakopla.
Když v prosinci 2023 zvítězila v českém národním kole Eurovize se skladbou Pedestal, měla už za sebou několik vydaných alb i vystoupení na zahraničních festivalech. Na velkou soutěž se navíc nehlásila poprvé v životě a bez předchozích zkušeností. Už v patnácti letech zkusila televizní SuperStar a postupně pochopila, že samotná účast v soutěži kariéru nezaručí. Důležité je především to, co přijde po ní. Aiko se podle toho zařídila. Na Karaoketexty jsme se podívali, jak se z dívky z Karlových Varů stala zpěvačka, která dnes koncertuje v zahraničí a hledá nové hudební směry.
Z Moskvy do Karlových Varů a první vlastní písně
Aiko se narodila v Moskvě, do Česka se s rodinou přestěhovala už v pěti letech. Vyrůstala v Karlových Varech, kde se postupně začala věnovat zpěvu. Ve třinácti letech už psala vlastní skladby a pořídila si kytaru. O dva roky později se přihlásila do SuperStar a dostala se až do semifinále. Zkušenost s televizní soutěží jí ukázala, jak rychle může zájem veřejnosti opadnout. V pozdějším rozhovoru pro Radiožurnál mluvila také o tom, že právě podobná zkušenost ji naučila nepromeškat příležitost, když se objeví.
Po maturitě ještě zvažovala studium tlumočnictví. Mluví totiž několika jazyky, nakonec ale převážila hudba. V devatenácti letech odešla do Londýna, kde studovala hudební byznys a songwriting. Školu financovala z půjčky, s běžnými výdaji jí pomáhala rodina a na vlastní tvorbu si vydělávala brigádami.
Nejdřív koncerty pro pár lidí, potom zahraniční festivaly
Aiko nechtěla zůstat jen u studia a skládání písní. Už před odjezdem do Británie si proto hledala místa, kde by mohla vystupovat. Oslovovala kluby, rádia i pořadatele koncertů. První roky nebyly jednoduché a někdy hrála jen pro několik návštěvníků. Pravidelné koncertování jí ale pomohlo získat zkušenosti, které se později hodily na větších pódiích.
Zásadní posun přišel díky projektu Czeching Radia Wave. V roce 2022 v něm zvítězila a získala možnost představit se na nizozemském festivalu Eurosonic Noorderslag. Na vystoupení se s kapelou pečlivě připravovala, řešili nejen hudební stránku, ale také pohyb na pódiu, oblečení a celkové vyznění koncertu. Snažila se zaujmout i mimo samotné vystoupení – například originálně pojatými vizitkami, ke kterým přidali sladké oříšky.
Její snaha se vyplatila. Bezprostředně po vystoupení na Eurosonicu se jí podařilo navázat spolupráci s bookingovou agenturou. Postupně se dostala na další zahraniční festivaly, mezi nimiž nechyběly SXSW v americkém Austinu, Sziget v Budapešti nebo The Great Escape v Brightonu. Její tvář se objevila také na newyorském Times Square v rámci kampaně Spotify Equal. Stala se tak první českou interpretkou, která se na billboardu v této kampani představila.
Pedestal nebyl napsaný jen kvůli Eurovizi
Do českého národního kola Eurovize se Aiko dostala se skladbou Pedestal. O účast v soutěži se přitom podle rozhovoru pro oficiální web Eurovize snažila už několik let. Samotnou píseň ale původně nevytvářela s tím, že ji jednou pošle do národního výběru. Vznikla z osobní zkušenosti a její text se věnuje sebelásce, sebeúctě a schopnosti postavit se sama za sebe.
V rozhovoru pro Radiožurnál vysvětlovala, že skladba měla vyvolat emoce a připomenout, že člověk by měl vědět, co mu ve vztazích prospívá a co už ne. Také její pódiové zpracování mělo vlastní příběh. Vystoupení pracovalo s pěti fázemi smutku a mělo vyústit v přijetí. Aiko se tak nespoléhala pouze na samotnou píseň, ale připravila vystoupení, které mělo výraznou vizuální podobu.
V květnu 2024 reprezentovala Česko ve švédském Malmö. Ve druhém semifinále získala 38 bodů a skončila jedenáctá ze šestnácti soutěžících. Do finále nepostoupila, ale soutěž pro ni přesto znamenala důležitou zkušenost. V rozhovoru pro Rádio Wave po návratu přiznala, že přípravy byly velmi náročné. Každý den měla pěvecké a taneční zkoušky a několik měsíců prakticky neměla volnější program. Navíc musela toto období financovat z vlastních úspor, protože účastníci národního výběru podle ní neměli v této fázi k dispozici finanční podporu.
Po soutěži nezůstala jen u vzpomínek na Malmö
Aiko si dobře uvědomovala, že pozornost spojená s Eurovizí nemusí trvat dlouho. Už během příprav proto pracovala na dalším albu a plánovala evropské turné. Ještě před svým vystoupením v semifinále oznámila koncertní šňůru, čímž dokázala využít zájem, který kolem ní soutěž vyvolala. V roce 2024 pak vydala album Aikonic a vyrazila na turné s 23 zastávkami.
V rozhovoru pro hudební magazín Frontman v červenci 2025 se ohlížela za tím, jak se jí podařilo získané publikum udržet. Mluvila o fanoušcích, kteří začali sledovat její další tvorbu, chodili na koncerty a zajímali se o nové skladby. Tehdy uváděla, že se její poslechovost držela přibližně na 100 tisících měsíčních posluchačů. Eurovize jí tedy nepřinesla jen krátkodobý mediální zájem, ale také publikum, na kterém mohla dál stavět.
Proměnil se i její přístup k samotnému skládání. Dříve měla tendenci připravovat si velkou část tvorby sama, dnes se více otevírá spolupráci s dalšími autory a producenty. Zmiňovala například spolupráci se zpěvačkou Maellou nebo producentem Stevenem Ansellem, s nímž pracuje na nové hudbě. Zkušenosti získala také při společných projektech s Teyou, rakouskou účastnicí Eurovize z roku 2023.
Z Londýna se přesunula do Brightonu a hledá nový zvuk
Londýn, kam původně odjela studovat, už není jejím současným domovem. Aiko nyní žije v přímořském Brightonu. V srpnu 2026 o tom mluvila v podcastu Poprask, kde se věnovala také nové hudební etapě a tomu, jak se jí žije mimo rušnou londýnskou scénu.
Hudebně se v poslední době posouvá směrem k dark discu. Jde o tanečnější elektronickou hudbu s temnější atmosférou, která jí umožňuje spojit energii koncertních vystoupení s její dosavadní alternativní tvorbou. V roce 2026 představila singly Why Not Bby a A Class Angel. Na 13. listopadu chystá další skladbu West Side Beach Hotel a na příští rok plánuje nové album i rozsáhlejší turné.
Aiko přitom stále zůstává aktivní nejen jako zpěvačka, ale také jako autorka. Její tvorba se postupně mění a vedle vlastních nápadů dává větší prostor lidem, se kterými spolupracuje. V srpnovém rozhovoru pro Poprask mluvila také o koncertním životě a o tom, jak se její současná kapela proměňuje. Její partnerka Kat Almagro, kterou poznala během Eurovize, v ní hraje na bicí.
Cesta Aiko se od prvních koncertů v malých britských klubech pořádně proměnila. Eurovize jí pomohla dostat se k širšímu publiku, ale sama o sobě by nestačila. Rozhodující bylo, že měla připravené další kroky a dokázala na získaný zájem navázat. Dnes už se neohlíží jen za soutěží v Malmö. Před sebou má nové album, další koncerty a hudební směr, který se od jejích začátků zase o kus vzdálil.
Zdroje: Autorský text, Aiko, Eurovision, iRozhlas, Radio Wave, Frontman, Podcast Poprask
Madonna vzpomíná na dramatický porod dcery Lourdes: Vrtulníky nad nemocnicí a boj o život