Radek Banga otevřeně přiznal, že narození dcery Evelin v něm probudilo traumata z dětství, o nichž si myslel, že jsou dávno za ním. Klíčem k tomu, aby je nepředával dál, je podle něj sebereflexe.
Banga vyrůstal s otcem alkoholikem. Doma se násilí neobjevovalo výjimečně, bylo součástí prostředí, ve kterém jako dítě žil. Nikdy pořádně nevěděl, co bude následovat. Na Karaoketexty jsme zaznamenali, že v rozhovorech už několikrát popsal, že strach přicházel ve chvíli, kdy slyšel, že otec domů přivedl kamarády a začne se pít. Tehdy už podle něj bylo jasné, že klid nebude. Facky, nadávky, bezmoc. A žádné bezpečné místo, kam by dítě mohlo jednoduše odejít. Z domova nakonec odešel ještě jako teenager. Měl pocit, že pokud neodejde, mohl by se časem stát někým, koho se sám bál.
Dcera jako spouštěč
Když se v květnu 2025 narodila Evelin, něco se v něm podle jeho slov přenastavilo. Vynořily se vzpomínky, o kterých si myslel, že už jsou bezpečně uložené někde vzadu. U lidí s podobnou minulostí to psychologové nepovažují za nic neobvyklého. Rodičovství dokáže stará dětská zranění vytáhnout silně, někdy i v úplně banálních situacích. Člověk už není dítě, ale rodič. Jenže vztah, který ho kdysi formoval, se najednou ozve z jiné strany.
Banga se nesnaží předstírat, že má všechno srovnané a pod kontrolou, a o věcech mluví přímo. Je to ještě normální? Nepřeháním? Nebo se ozývá něco, co znám z dětství až moc dobře? „Když to umím takhle pojmenovat, tak se tomu čelit dá a dá se to zvládnout,“ řekl. Za největší problém považuje situaci, kdy si dospělý člověk ve dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti letech vůbec nepřipustí, že přebírá chování vlastního rodiče. Bere ho jako běžnou věc. Tam se podle něj trauma může předávat dál skoro nepozorovaně.
Sebereflexe jako ochrana
V roce 2021 vydal Banga autobiografickou knihu (Ne)pošli to dál. Vrací se v ní právě k dětství poznamenanému domácím násilím a k tomu, jak se z takového prostředí člověk vůbec dostává ven. Název knihy dnes působí skoro jako stručný popis toho, co řeší i jako otec: nepustit dál to, co sám zažil. Jenže říct si to nestačí. V běžném životě to znamená hlídat vlastní reakce, vracet se k nim, někdy se zarazit uprostřed obyčejné věty nebo situace, která by jinak jen proběhla.
S manželkou Veronikou se podle něj ve výchově shodují ve všem. Po narození dcery si chtěli dát od hudební branže pauzu, a tentokrát to nebyl jen plán na papíře. Opravdu zvolnili. Muzikantský provoz, kde se podle něj 95 procent času tráví v autě nebo na pódiu, se s malým dítětem spojuje těžko, pokud u něj člověk chce být tak, jak si představuje. Banga přitom naznačil, že chystá něco velkého. Detaily si zatím nechává pro sebe.
Zdroj: Autorský text, iGlanc, Česká televize, Wikipedie
Radek Banga jako otec: Cesta od těžkého dětství k rodičovství a vlastní hudbě
