Petr Kalandra patřil k autorům, kteří text neodevzdávali v pořádně popsaném sešitě. Dlouho ho nosil v hlavě, a když se blížilo nahrávání, kolegové ho podle vzpomínek zavírali do šatny nebo studia s jídlem, pitím a cigaretami, aby písničku dopsal.
Ta historka o něm říká docela dost. Kalandra nepsal do foroty a nejspíš ani neměl potřebu schraňovat nápady do tlustých složek. Slova z něj často vypadla teprve ve chvíli, kdy už se nedalo couvnout. I proto po něm nezůstaly stovky položek v autorském katalogu, spíš několik desítek nahraných textů. Jenže některé z nich v české muzice zůstávají dodnes. Na Karaoketexty jsme se na jeho tvorbu zaměřili trochu víc.
Texty nejdřív nosil v hlavě
O Kalandrově způsobu práce se mezi muzikanty vyprávělo ještě roky po jeho smrti. Jan Spálený připomínal, že měl v hlavě ohromnou zásobu obratů, nápadů a někdy i hotových kusů písní. Jen je nedokázal, nebo nechtěl, včas dostat na papír. Když se objevila věta nebo rým, vzal, co bylo po ruce: pivní tácek, ubrousek, klidně vnitřní stranu krabičky od cigaret. Olin Nejezchleba popisoval, že takové ústřižky pak Kalandra tahal po kapsách a z nich skládal výsledný text. Některé se ovšem cestou ztratily, jak už to u kapes bývá.
Ve studiu pak někdy nezbývalo moc možností. Termín byl tady, kapela připravená, jen slova pořád chyběla. Podle dochovaných vzpomínek ho kolegové v takových chvílích zavřeli do šatny nebo do studia, přinesli kávu, cigarety, něco k jídlu a pití a čekali. Zní to skoro jako přibarvená historka z muzikantského zákulisí, u Kalandry ale nepůsobí nijak nepravděpodobně.
Nebyl autorem, který chrlil jednu píseň za druhou
Hudební databáze i publicistické přehledy obvykle uvádějí, že po Petrovi Kalandrovi zůstalo zhruba padesát nahraných skladeb. Není to závratné číslo, ale samotný počet nevypovídá o tom, jakou stopu jeho tvorba zanechala. Kalandra se věnoval také českým verzím angloamerických folkrockových a bluesových písní. Nešlo přitom jen o doslovné překlady. Důležité bylo zachovat atmosféru a smysl původní skladby a zároveň najít češtinu, která bude znít přirozeně.
Jeho tvorba ale nestála pouze na převzatých skladbách. Jan Spálený v rozhovorech připomínal, že za nejsilnější považoval Kalandrovy vlastní písně. Vycházely z jeho života a osobních zkušeností, často se dotýkaly rodiny a dětí. Spálený později litoval, že ho tehdy víc nepovzbuzoval k další autorské práci. Kalandra podle něj nebyl člověkem, který by psal ve velkém, ale když už se do toho pustil, výsledek stál za to.
Marsyas a další hudební kapitoly
Výraznou stopu zanechal především ve skupině Marsyas, kterou v roce 1973 založil se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. S ní je spojená také jeho česká verze Dylanovy skladby Nebeská brána, uváděná jako jeden z jeho prvních nahraných textů. Později působil také v ASPM, Blues Session nebo Čundrgrund. Každá z těchto hudebních etap měla trochu jinou podobu, společným jmenovatelem ale zůstával Kalandrův hlas a cit pro blues.
Jeho texty nestály na básnických obratech. Zabíraly přesnou větou, úsporností a někdy až brutální pravdivostí. Objevovali se v nich lidé na okraji, noční život, únava i obyčejné situace, které nijak nepřikrášloval. Byla v nich slyšet mluvená řeč a zkušenost člověka, který o věcech nepíše od stolu.
Petr Kalandra se narodil 10. března 1950 v Praze a zemřel v září 1995 ve věku pětačtyřiceti let. Jeho diskografie není rozsáhlá, ale některé písně přežily dobu, ve které vznikly. Nepotřeboval psát každý den ani plnit šanony. Stačilo několik textů, které si lidé zapamatovali.
Zdroj: Autorský text, Headliner, Novinky, Wikipedie
Tommy Emmanuel, hvězdný držitel Grammy, míří poprvé v historii do Olomouce představit novou desku, kterou nahrál za pouhé 4 dny
