Zmizela z noční tramvaje a na sporáku nechala teplé jídlo: Mrazivá záhada sboristky Národního divadla

V noci z 25. na 26. října 1974 nastoupila devětačtyřicetiletá sboristka Národního divadla Věra Urieová do noční tramvaje a zmizela. Na sporáku zůstaly teplé brambory, partner tvrdil, že emigrovala. Případ nebyl uzavřen dodnes.

Poslední večer Věry Urieové v Národním divadle měl zvláštní symboliku. Pěvkyně tehdy vystoupila v opeře Dalibor, jejíž děj končí smrtí hlavních postav. Po představení odjela tramvají do Braníka a od té chvíle ji už nikdo spolehlivě nespatřil. Její zmizení z roku 1974 dodnes provází řada nezodpovězených otázek, podezřelých okolností i svědectví, která vyplula na povrch až po letech. Na Karaoketexty jsme si všimli, že právě některé detaily tohoto případu působí snad ještě znepokojivěji než pozdější spekulace.

Poslední cesta domů a hrnec brambor, který zůstal na sporáku

Ten pátek večer zpívala Věra Urieová ve Smetanově Daliborovi. Opera končí smrtí hlavních postav a sborovým finále; s odstupem času to zní až nepříjemně doslovně, i když takové souvislosti člověk obvykle vidí až potom. Pro devětačtyřicetiletou pěvkyni šlo o poslední večer na scéně Národního divadla. Po představení, zhruba kolem půl jedenácté, nastoupila do tramvaje se svou kolegyní Janou Kosteleckou. Ta vystoupila o zastávku dřív. Urieová pokračovala dál, na konečnou do Braníka.

Cesta od branického nádraží k novému domu nebyla nic příjemného, zvlášť pozdě večer. Skoro kilometr do kopce, kolem Branického pivovaru, pod železničním viaduktem a pak po prudkých, mizerně osvětlených schodech nahoru do vilové části Hodkoviček. V tramvaji Urieová řekla, že na ni má čekat partner s autem. Když se ho na to později ptali policisté, tvrdil, že pro ni nejel. V době, kdy měla přijít domů, už prý spal.

Zda na ni u zastávky někdo čekal, nebo tam nestál vůbec nikdo, se vyšetřovatelům nikdy nepodařilo doložit.

Hrnec brambor, který vše zpochybnil

Druhý den odpoledne volali Janě Kostelecké z divadla. Urieová se nedostavila na odpolední představení. Kostelecká proto zkusila telefon do vily. Nejdřív sluchátko zvedl bratr partnera, teprve po chvíli se ozval muž, kterého sháněla. Řekl jí, že Urieová v noci přijala telefonát od nějakých Rakušanů a časně ráno za nimi odjela.

Kostelecké to připadalo divné. Vydala se proto do Hodkoviček sama. V kuchyni našla na sporáku hrnec s uvařenými bramborami. Právě o nich spolu mluvily předchozí večer v tramvaji, Urieová je chtěla po návratu z divadla dodělat k večeři. Jídlo zůstalo netknuté. Hrnec nikdo nesundal. Až dva dny po zmizení se partner vydal na stanici Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici a podal oficiální oznámení o pohřešování.

Kriminalisté začali případ brát vážněji. Mezi lidmi, kteří Urieovou znali, se ale otázky rozběhly rychleji než odpovědi.

Trhliny v příběhu o emigraci

Verze o náhlém odjezdu do Rakouska při bližším pohledu pokulhávala. Urieová tam na začátku sedmdesátých let skutečně legálně pracovala a starala se o nemocného bratra. Jenže bratr zemřel už v roce 1971. Důvod k rychlému odjezdu tedy dávno pominul. Měla také tuzexové konto s deseti tisíci poukázkami a peníze z dědictví po rodičích. S kontem mohli kromě ní disponovat jen dva lidé: její druh a jeho bratranec.

Nejasnosti budilo i chování jejího partnera. Pracoval jako stavební technik a na drahou vilu podle všeho neměl vlastní peníze; rodina uváděla, že stavbu platily hlavně úspory Urieové. Na starší Fiat si musel půjčit. Bývalé manželce dlužil třicet tisíc korun z majetkového vyrovnání a tento dluh za něj uhradila právě Urieová. Krátce po jejím zmizení prodal její klavír a do vily si přivedl milenku. Pak tu byl ještě klíč. Urieová si osudného večera vzala jeden ze dvou unikátních italských klíčů od domu. Po několika týdnech se tentýž klíč objevil znovu u partnera.

Příslušník Federální kriminální ústředny Miroslav Kučera to v knize Jana Stacha a Miroslava Kučery Ztracené stopy z roku 1998 popsal velmi přímo: „Já jsem tomu nikdy nevěřil. Ačkoliv ten její druh tvrdí, že se v ten den, kdy zmizela, vrátila domů, nemáme nikde žádný důkaz o tom, že by se tak skutečně stalo.“

Svědek, který se bál promluvit

Teprve po mnoha letech se kriminalistům přihlásil svědek Tomáš Sochor. Uvedl, že v kritickou noc projížděl ulicí kolem vily a na zahradě zahlédl dva muže, jak vykopávají vzrostlý rododendron. Jeden z nich podle něj stál v jámě hluboké zhruba po pás. Ráno, cestou do práce, si všiml, že keř stojí zase na svém místě. Na policii tehdy nešel. Bál se. „V tom okamžiku jsme oba úplně strnuli, protože jsme si vzpomněli na tu scénu, a když jsme přemýšleli, kdy se to stalo, tak to bylo přesně tu noc, co se ta paní ztratila,“ popsal Sochor podle Aktuálně.cz.

Policie prohledávala trasu od tramvajové zastávky k domu, potápěči se soustředili i na nedaleký rybník. Prověřovala se také možnost, že tělo mohlo skončit v základech tehdy rozestavěné severojižní magistrály na Pankráci. Betonové jámy s armaturami k takové úvaze dávaly ponurý, ale reálný prostor. Na stavbě navíc pracoval jako geolog bratr partnera zpěvačky. Kriminalisté nasadili sonary. Podle dobových dokumentů byl průzkum náhle zastaven.

Případ, který nikdo neuzavřel

Tělo Věry Urieové se nenašlo nikdy. V roce 1983 ji soud prohlásil za mrtvou. Na základě tohoto rozhodnutí připadl jejímu partnerovi celý majetek, tuzexové konto i vila v Hodkovičkách. Pozemky a polovina nemovitosti byly ještě v roce 2024 vedeny na partnerova bratra. Druhou polovinu vlastnil syn ženy, která se do domu nastěhovala krátce po zmizení původní majitelky.

K případu se během let přilepily i různé pověsti. Mluvilo se o ženě zazděné ve výklenku Národního divadla, objevovala se také verze o těle ukrytém pod podlahou sauny po večírcích komunistických funkcionářů s herečkami. Nic z toho se nikdy neprokázalo. Přesto tyto historky nikdy úplně nezmizely.

Zmizení Věry Urieové zůstává i po více než padesáti letech jedním z nejznámějších nevyřešených případů komunistického Československa. Zbyl po něm hrnec brambor na sporáku, italský klíč, svědectví o noční jámě u rododendronu a vyšetřovací spis, v němž se jednotlivé stopy nikdy nespojily v jistou odpověď.

Zdroj: Autorský text, YouTube, Aktuálně.cz, ČT24

Fotografie Michala Horáčka
Čtěte také:

Miroslav Donutil, Markéta Irglová i operní pěvci na jednom albu: Michal Horáček představuje nevídané žánrové spojení

Gabriela Beňáčková
Čtěte také:

Slavné operní divě hrozí 5 let natvrdo: Gabriela Beňačková čelí obžalobě z podvodu za 70 milionů

Diskuze
Přidat do Google News

Sdílejte svůj názor