Stanislav Hložek patřil k největším hvězdám osmdesátých let. Za kulisami ale prožíval něco, o čem veřejnost dlouho nevěděla, ztrátu novorozeného syna, která ho a jeho ženu Alenu provázela celý život.
Stanislava Hložka si většina lidí spojuje s hity, které dokážou zvednout náladu i po letech. Jeho život ale poznamenala také ztráta, o které dlouho téměř nemluvil. Na Karaoketexty jsme zaznamenali jeho vzpomínky na předčasně narozeného syna Lukáška, kterého se lékařům nepodařilo zachránit, i na chvíli, kdy do rodiny po bolestné zkušenosti znovu přišla radost.
Poslední koncert před porodem skončil tragédií
Mělo jít o jedno z posledních vystoupení před porodem. Standa Hložek a jeho žena Alena počítali s tím, že koncert ještě proběhne a potom už se jejich život na chvíli zpomalí. Jenže po vystoupení v Jihlavě se Aleně náhle udělalo špatně. Dostala se do místní nemocnice a tam přišel na svět chlapeček Lukášek. Narodil se předčasně, navíc s jednou nevyvinutou plící.
Jihlavská nemocnice tehdy neměla vybavení, které by tak vážný stav vyžadoval. Dítě proto převezli do Brna. Lékaři o něj bojovali, podle vzpomínek šlo doslova o čas a každý nádech. Záchrana se ale nepodařila. „Byla to hrozná rána pro nás oba a od té doby nerad jezdím do Jihlavy, i když tohle město vůbec za nic nemůže,“ popisoval Hložek.
Zaťaté zuby místo slz
Svoji bolest tehdy držel spíš pod povrchem. Navenek se hlavně snažil být oporou Aleně. A zatímco doma řešili ztrátu, kterou nejde rozumně vysvětlit, lidé na koncertech dál viděli zpěváka, který se usmívá a rozdává dobrou náladu. „Se svými bolestmi zůstáváme sami,“ připustil po letech.
Veřejnost o tragédii tehdy téměř nevěděla. Hložek se kolem Aleny pohyboval opatrně, snažil se ji zaměstnat, odvést myšlenky jinam, zařídit běžný chod dne. I ty nejobyčejnější věci najednou musely stát hodně sil. Vlastní smutek zatlačil stranou. „Nechci druhé obtěžovat,“ říkal později, když vysvětloval, proč o tom dlouho nemluvil.
Bylo mu devětatřicet let. Z rádií pořád zněly jeho písničky, fanoušci ho vítali na vystoupeních, jenže doma se vyrovnával s tím, že stál u rakve svého novorozeného syna.
Rok poté: radost, která přišla nečekaně brzy
Naděje se do rodiny vrátila poměrně brzy. V roce 1995 se Hložkovým narodil syn Matyáš. Zdravý, živý a podle rodinných vzpomínek od malička muzikální. Když ho Stanislav Hložek poprvé držel v náručí, rozplakal se naplno poprvé od Lukáškova pohřbu. Tentokrát už ne ze zoufalství, ale radostí.
Matyáš se později vydal cestou, která k otcovu světu neměla daleko. Věnuje se zpěvu i modelingu a v roce 2017 vyhrál soutěž Muž roku. Hložek o něm mluví s hrdostí. V těch větách je ale slyšet i zkušenost muže, který ví, že zdravé dítě není samozřejmost, i když se ta slova používají až příliš snadno.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Svět ženy, Česká televize, Kniha Zběsilé osmdesátky
Čtyřicet dva let v jednom manželství: Petr Kotvald promluvil o třaskavých momentech i druhé nemovitosti
