Dva kamarádi z Litvínova neuměli zpívat, neuměli hrát, ale chtěli být slavní jako Take That. Za tři roky znalo jméno Lunetic celé Česko.
Začalo to v roce 1995. Martin Kocián a Aleš Lehký tehdy dospěli k tomu, že jim nestačí stát za mixážním pultem a pouštět na diskotékách desky jiných. Chtěli být na druhé straně. Britské boybandy v té době plnily hitparády, v Evropě šlo o silný trend a v Česku podobný domácí produkt vlastně chyběl. Kocián s Lehkým tu mezeru zahlédli. A šli do ní, i když jim scházelo skoro všechno, co se u kapely obvykle bere jako základ. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, co Luneticu vlastně zajistilo úspěch, i na jeden spor, který se pojil k pátému zpěvákovi na jejich debutovém albu.
Když image nahradí hlas
Při zpětném pohledu to působí skoro jako návod, jak si naběhnout. Jenže Lunetic docela přesně trefili, co část teenagerů na konci devadesátých let chtěla. Nešlo o dokonalé hlasy, dlouhá sóla ani složité aranže. Fungovaly tváře, pohyb, jednoduché emoce a refrény, které zůstaly v hlavě po jednom poslechu. To všechno dokázali nabídnout.
Podobná úvaha, jen v mnohem problematičtější a skandálnější podobě, stála už dřív za projektem Milli Vanilli. Německý producent Frank Farian vybral Roba Pilatuse a Fabrice Morvana hlavně kvůli vzhledu a tomu, jak působili před publikem. Zpívat neuměli. Hlasy na nahrávkách patřily studiovým zpěvákům, kteří zůstávali v pozadí. Když se v roce 1990 všechno provalilo, Milli Vanilli přišli o Grammy i o kariéru. Pilatus zemřel v roce 1998 po předávkování. Dodnes jde o jediný případ, kdy byla skupině cena Grammy oficiálně odebrána.
Lunetic nebyli stejným případem jako Milli Vanilli. Přesto se i kolem nich objevila otázka, nakolik hlasy na nahrávkách odpovídaly čtyřem tvářím, které fanoušci vídali na plakátech a pódiích. V červnu 1999 se totiž přihlásil člověk, který tvrdil, že na debutovém albu nazpíval podstatnou část vokálů.
Kdo skutečně zpíval na prvním albu?
Zpěvák Dalibor Kaplan tehdy prohlásil, že na debutovém albu Cik-cak nazpíval podstatnou část vokálů a jeho hlas je slyšet také při koncertech, kde kapela vystupovala na playback. Pro fanoušky, kteří čtyřem mladíkům z Litvínova věřili, to nebyla zrovna příjemná zpráva. Někteří se cítili podvedení.
Vydavatelství Universal Music následně potvrdilo, že Kaplan se na nahrávání skutečně podílel. Podle jeho vyjádření působil jako doprovodný zpěvák a autor aranží. Zároveň odmítlo představu, že by tím byla celá kariéra Luneticu automaticky podvodem. Spor se tak vedl především o rozsah Kaplanova příspěvku a o to, jak velkou roli při vzniku desky sehrál.
Zda jeho hlas tvořil většinu zpěvu na albu, jak sám tvrdil, nelze z tehdejšího vyjádření vydavatelství jednoduše vyvodit. Jisté je, že na první desce nezůstalo všechno jen u čtyř členů, které fanoušci vídali na pódiu. A otázka, nakolik se jejich tehdejší pěvecký projev opíral o studiovou pomoc, se stala jednou z nejdiskutovanějších kapitol začátků kapely.
Tři roky a celé Česko
Ani pochyby ohledně pátého zpěváka nic nezměnily na tom, kam až se Lunetic dokázali dostat. Od prvních nápadů v Litvínově k celostátní popularitě uplynuly jen tři roky. Když Lunetic vydali onen debut, chytil se prakticky okamžitě. Plakáty končily na zdech dětských pokojů, rádia písničky nasazovala znovu a znovu a název kapely se rychle stal českou zkratkou pro boybandovou horečku. A proč to celé nabralo tak rychlý spád? Odpověď není nijak složitá.
Kocián s Lehkým měli za sebou roky na diskotékách. Ne z pozice muzikantů, ale lidí, kteří každý večer vidí, na co publikum reaguje. Poznali, kdy zabere pomalá skladba, kdy je potřeba přitlačit na tempo a jak má vypadat píseň, aby si ji lidé odnesli domů v hlavě. To, co jim chybělo v hudebním vzdělání, nahrazovali odhadem a ochotou učit se za pochodu.
Odkaz, který přetrval
Lunetic ukázali, že v popové hudbě nemusí být talent vždy první položkou na seznamu. Hodně udělá správný čas, rozpoznatelná tvář a písnička, která zapadne do nálady doby. Příběh Luneticu byl v tomto ohledu složitější. Debutové album vznikalo s pomocí Dalibora Kaplana, jehož podíl se stal předmětem veřejného sporu. To samo o sobě ještě neznamená, že by šlo o stejný případ jako u Milli Vanilli, ale ukazuje to, že za obrazem čtyř mladíků na plakátech stála také práce lidí, které publikum téměř neznalo.
Příběh dvou DJů z Litvínova, kteří chtěli být slavní a nakonec se jim to opravdu povedlo, zůstává jednou z výrazných epizod českého popu devadesátých let. Bez konzervatoře, bez velkých zkušeností, s odvahou a s docela přesně odhadnutou dobou.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, iDnes, iDnes, Česká televize
Červenec 1995: Robbie Williams opustil Take That a začal psát největší sólový příběh britského popu
