Americké Vánoce nestojí jen na Jingle Bells a moderních hitech. Jejich zvuk z velké části formovaly černošské spirituály zrozené v komunitách, které neměly skoro nic jiného než víru a píseň.
Když se řekne americké Vánoce, většině lidí se vybaví poměrně jasná scéna: Santa Claus, přezdobené domy, světla na střechách a melodie, které se linou z reproduktorů v nákupních centrech. Na Karaoketexty bychom ale rádi připomenuli, že pod tím uhlazeným obrazem leží ještě jiná paměť. Starší, tvrdší, drsnější. Souvisí se zkušeností, kterou se dnešnímu posluchači nepopisuje lehce, protože běžný slovník na ni někdy nestačí.
Píseň jako jediná svoboda
Spirituály se začaly rodit na americkém Jihu v prvních desetiletích 19. století. Otroctví bylo do amerických kolonií zavedeno v roce 1619 a skončilo až po hlasování 31. ledna 1865, kdy se pro jeho zrušení vyslovilo 27 z tehdejších 36 amerických států. Během té dlouhé doby patřil zpěv k nemnoha prostorům, kde mohli zotročení Afričané vyjádřit něco svého. Často skrytě, přes obraz, náznak, biblický příběh.
Nevznikal žánr v tom čistém školním smyslu, s jasnými pravidly a hranicemi. Spirituály se skládaly z afrických rytmů, anglosaských kostelních melodií a biblických motivů, které lidem v nesvobodě dávaly okamžitý, velmi konkrétní význam. Opakovaně se vracely ke Starému zákonu, hlavně k příběhu o vyvedení Izraelitů z Egypta. Pro zotročené to nebyla vzdálená náboženská látka. Byla v tom víra, naděje, někdy i tichý odpor. Starší prameny pro tyto zpěvy používají označení slave songs nebo sorrow songs, tedy písně otroků a písně smutku.
Africký původ z nich byl slyšet od začátku. Bohoslužby v černošských komunitách měly jiný puls než bohoslužby v bělošských kostelích: víc pohybu, hlasitější účast, větší prostor pro spontánnost. Synkopy, improvizace, odpovědi sboru, refrény opakované znovu a znovu. To všechno si Afričané nesli z původních kultur a časem to vložili do křesťanského rámce. Nešlo o napodobení evropské duchovní hudby. Vzniklo něco vlastního, rozpoznatelného po pár taktech.
Vánoční spirituály a jejich místo v americké tradici
Ke svátkům narození Krista měly spirituály blízko. Narození Ježíše, čekání na lepší čas, radost uprostřed tvrdého života: podobná témata k nim patří stejně přirozeně jako k Vánocům. Píseň Go Tell It on the Mountain, jejíž vznik se obvykle klade do druhé poloviny 19. století, vypráví o Ježíšově narození jako o zprávě určené všem, bez ohledu na původ nebo postavení. Jména autorů u takových písní většinou neznáme. Byla to kolektivní tvorba, předávaná ústně, často dlouho předtím, než ji někdo zachytil na papír.
Spirituály ale nezůstaly uzavřené jen v komunitách, z nichž vyšly. Pozvolna se dostávaly do širšího amerického povědomí a zasáhly i další hudební směry. Bez nich by gospel zněl jinak, pokud by vůbec vznikl v podobě, jakou dnes známe. A bez gospelu by se jinak vyvíjel soul i rhythm and blues. Oklikou tak ovlivnily také současnou vánoční popovou produkci, i když si to člověk při poslechu písní v obchodě sotva hned spojí. Je v tom i hořká ironie: hudba lidí bez práv se stala jedním ze základů nejviditelnější, komerční podoby amerických Vánoc.
Tradice, která přežila všechno
Dnešní americké Vánoce jsou směsicí evropských tradic a zvyků, které se zformovaly až na americké půdě. Koledy jako O Holy Night nebo Hark! The Herald Angels Sing mají evropské kořeny. Spirituály stojí jinde. Jsou americké v přímějším, a také bolestnějším smyslu. Vyrostly z konkrétní historické zkušenosti, kterou žádná jiná kultura nesdílela úplně stejným způsobem.
Dnes znějí v kostelích, koncertních sálech i na školních vystoupeních. Nahrávají je jazzové orchestry, výrazní sólisté i dětské sbory, někdy ve velmi uhlazených aranžích. Při poslechu už se často nemyslí na podmínky, v nichž tyto písně vznikaly. Jenže stopa tam zůstává: v rytmu, v naléhavosti hlasu, v jednoduchých refrénech, které přežily mnohem víc než dobu svého vzniku.
Zdroj: Autorský text, Sborník Folkových prázdnin 2019, Wikipedie, Library of Congress
Zpíval i přes obrovské bolesti: Dojemný příběh o posledních vystoupeních Richarda Tesaříka
