Píseň The Scientist patří k nejznámějším hitům kapely Coldplay. Její klip má zajímavý nápad, ale Chrisi Martinovi dal pořádně zabrat.
Klip k The Scientist od Coldplay se v britském popu drží mezi nápady, které nezestárly tak rychle jako spousta jiných. Na papíře zní jednoduše: obraz se pustí pozpátku a děj se skládá od konce. Pro Chrise Martina z toho ale byla dost protivná domácí příprava. Vlastní text se musel naučit tak, aby při natáčení fungoval obráceně. Na Karaoketextech jsme se po letech vrátili k tomu, jak se tento klip vlastně dělal.
Videoklip, který běží pozpátku, ale proč?
Nápad s klipem přehrávaným opačným směrem nepřišel přímo od Coldplay. Režisér Jamie Thraves měl podobnou představu v hlavě už delší dobu, jen k ní pořád hledal vhodnou píseň. Když slyšel The Scientist, věci do sebe podle dostupných informací konečně zapadly. Natáčelo se od 30. září do 3. října 2002, mimo jiné v Londýně a v Bourne Woods v hrabství Surrey. Výsledný klip vypráví příběh odzadu: nejdřív nás pustí k následku, až pak se pomalu dostane k tomu, co nehodě předcházelo.
Mohlo by to působit jako trik, který se vyřeší až ve střižně. Jenže tady to bylo složitější. Aby Martin po otočení obrazu vypadal, že zpívá normálně, musel během natáčení dělat přesný opak. Záběry se potom obrátily, takže pohyb rtů musel být natočený s předstihem vlastně „špatně“, aby nakonec seděl správně. U podobného nápadu stačí malý úlet v detailu a divák ho zahlédne.
Měsíc učení, slabika po slabice
Podle Songfacts strávil Chris Martin zhruba měsíc tím, že se učil fonetiku textu v obráceném pořadí. Nebylo to jen mechanické odříkávání slov odzadu, něco jako školní jazykolam. Šlo hlavně o pusu, rty, slabiky, drobné pohyby. Po obrácení obrazu to všechno muselo vypadat přirozeně. Popravdě to zní dost úmorně.
Ne každý záběr ale potřeboval stejnou míru přesnosti. Když Martin leží na posteli a kamera zůstává dál, drobné nepřesnosti se ještě ztratí. Detail je jiná věc. Tam už je vidět ret, čelist, malé cuknutí v obličeji. Právě v těchto místech se ta měsíční příprava musela hodit nejvíc.
Podobný princip použil Spike Jonze už v roce 1995 v klipu Drop od The Pharcyde. Jenže tam se s pohybem v jednotlivých částech pracovalo trochu jinak. U Coldplay jde celé vyprávění jedním směrem, prakticky bez odboček, což mu dává sevřenější tvar.
Píseň samotná a její místo v historii kapely
The Scientist vyšla v listopadu 2002 jako druhý singl z alba A Rush of Blood to the Head. Tedy z desky, která Coldplay definitivně vytáhla mezi největší kapely své generace. V britském žebříčku se skladba dostala na 10. místo, ve Spojených státech obsadila 18. příčku hitparády Modern Rock Tracks. Autorsky je pod ní podepsaná celá kapela. Hudebně stojí hlavně na jednoduchém pianu a Martinově hlasu, textově na omluvě, prosbě a přání vrátit se o kus zpátky.
Ke klipu se váže ještě jedna menší, ale neméně zajímavá epizoda. Martin po měsících práce se zvukem obráceným naruby zjistil, že závěr písně zní pozpátku nečekaně dobře. Během turné Twisted Logic pak po živém provedení The Scientist pouštěl tento obrácený úryvek a používal ho jako přechod k další skladbě.
Coldplay dnes patří k nejprodávanějším kapelám světa, s více než 100 miliony prodaných kopií devíti alb. The Scientist z jejich koncertního a posluchačského života po letech nezmizela. A její klip, kvůli němuž Chris Martin měsíc cvičil podivnou verzi vlastního textu, pořád patří k těm případům, kdy technický nápad skladbu nepřekryl, naopak jí dodal další vrstvu.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Songfacts, UNILAD, YouTube Coldplay
Kultovní nahrávání hudby z rádia za totality: Jak se lovil západní pop přes chrastění rušiček
