V budově jindřichohradeckého zámeckého pivovaru strávil malý Bedřich Smetana část dětství. Dnes je z ní Dům gobelínů, kde přežívá řemeslo, které v Čechách téměř zaniklo.
František Smetana přivedl rodinu do Jindřichova Hradce v roce 1831. Získal tehdy čtyřletý nájem zámeckého pivovaru hraběte Černína z Chudenic a s ním i nové zázemí pro početnou domácnost. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, co tady malý Bedřich zažil a podívali jsme se také, co se stalo s pivovarem v dalších letech.
Úraz, který mohl zasáhnout do celého jeho osudu
Sedmiletý Bedřich chodil v Jindřichově Hradci do měšťanky a později do prvního ročníku gymnázia. Pro jeho hudební cestu bylo ale důležitější něco jiného: pravidelné hodiny houslí, violy a klavíru u místního regenschoriho Františka Ikavce. Zpíval sopránová sóla v proboštském kostele a už v roce 1832 se místní společnosti ukázal také jako autor kvapíku D dur pro klavír. Osmiletý kluk.
Město má ale ve Smetanově příběhu i temnější místo. Při dětské hře s dalšími chlapci mu v rukou vybuchla skleněná láhev se střelným prachem. Střepy zasáhly obličej, rána se zanítila a následky zůstaly natrvalo, včetně deformace tváře. Chronický zánět se pak vracel bolestmi po celý život. Historici se dodnes úplně neshodují, zda mohl úraz souviset s pozdější ztrátou sluchu, která Smetanu postihla v dospělosti a patří k nejznámějším okolnostem jeho životopisu. Jisté zůstává, že se to stalo právě tady, v areálu pivovaru, kde jinak začínal jeho hudební příběh docela nenápadně.
Smetanův pobyt v Jindřichově Hradci připomíná pamětní deska u vstupu do areálu starého pivovaru. Nese nápis: „Zde žil a hudbě se učil v letech 1831-1835 mladistvý syn hraběcího sládka Bedřich Smetana.“
Z pivovaru dílna, z dílny muzeum
Starý pivovar dostal časem úplně jiné využití. Sídlí v něm Dům gobelínů, zvláštní kombinace muzea, dílny a místa, kde se návštěvník nezastaví jen u vitríny. Jindřichohradecká tradice gobelínového tkaní je spojená s Marií Teinitzerovou, absolventkou Umělecko-průmyslové školy v Praze. Díky stipendiu se dostala do severských textilních dílen, po návratu si pořídila vlastní stav, vyhledala místní tkalce a začala je učit gobelínovou techniku. V roce 1912 otevřela prodejnu na pražské Národní třídě. Po vzniku republiky už přijímala zakázky také od rodiny prezidenta Masaryka. Předlohy pro její dílnu připravovali mimo jiné František Kysela nebo Max Švabinský.
V dnešní expozici jsou k vidění i původní stavy z dílny Marie Teinitzerové a jejího nástupce Josefa Müllera. Mezi vystavenými pracemi je také tapiserie inspirovaná Zahradníkovým rokem Karla Čapka, složená z dvanácti pruhů, z nichž každý připomíná jeden měsíc. Jenže Dům gobelínů nestojí pouze na vzpomínce na slavnější minulost. Na stavech se tu pořád pracuje a tkalce lze při práci vidět přímo v prostoru expozice, což celé věci bere trochu muzejní strnulosti.
Málokterá budova v Čechách v sobě drží tak odlišné vrstvy. Zámecký pivovar, dětství budoucího skladatele, úraz, který se dodnes vrací v debatách o jeho zdraví, a potom hedvábné nitě gobelínů. V Jindřichově Hradci to všechno leží vedle sebe v jednom konkrétním domě.
Zdroj: Autorský text, Česká televize, Wikipedie, Město Jindřichův Hradec
Vojta a Tatiana Dykovi bydlí v Praze a odpočinout si jezdí na chalupu na Šumavě
