Michael Kocáb a Michal Horáček odevzdali libreto a partituru své první klasické opery Národnímu divadlu. Vyhnání ďáblů z Arezza spojuje středověkou fresku Giotta di Bondone s živou pamětí sovětské okupace.
Dvojice známá desítkami populárních písní, ale také výraznou rolí v listopadu 1989, se tentokrát pustila do žánru, který by u ní čekal málokdo. Nejde o rockovou desku ani další popovou spolupráci. Kocáb s Horáčkem napsali klasickou operu se vším, co k ní patří: s orchestrem, áriemi i plnohodnotným libretem. Na Karaoketexty jsme se na jejich počin podívali blíže.
Freska ze třináctého století jako scénář pro dnešek
Horáček na textu pracoval dva roky, Kocáb další dva roky skládal hudbu. Celkem čtyři roky práce, která se podle skladatele člověku dostane pod kůži. „Najednou rozumím těm Beethovenům, Mozartům a Dvořákům. Když skladatel píše velký útvar, tak se dostane úplně mimo a všechno kromě skládání ho zdržuje,“ řekl Kocáb. Dodal, že Beethoven údajně nesnášel i nezbytné přestávky. Sám to tak daleko nedotáhl, ale ten stav soustředění už prý chápe.
Horáček našel předlohu v Giottově fresce z cyklu Život sv. Františka, která je součástí výzdoby horní baziliky sv. Františka v Assisi. Obraz připomíná epizodu z Arezza, města zmítaného krvavými občanskými nepokoji. Podle legendy spatřil sv. František nad městem démony a požádal svého řádového bratra Silvestra, aby je zahnal. Giotto zachytil Františka v modlitbě, zatímco Silvestr zdvihá ruku a přikazuje zlým duchům odejít. Středověká scéna, stará víc než sedm století, přitom Horáčkovi nepřipadala zaprášená. „Zaujalo mě, jak je ten obraz úžasným způsobem až moderní. Vlastně naznačuje celou scénografii,“ vysvětlil textař, který k tématu dospěl po podrobném studiu dějin umění.
Za náboženskou alegorií je ale i osobní zkušenost obou autorů. Motiv vyhánění zla se u nich neodehrává jen na ploše historického obrazu. Kocáb jako čtrnáctiletý zažil srpen 1968, vpád vojsk Varšavské smlouvy a půl milionu vojáků, proti nimž se země nemohla bránit silou. O víc než dvacet let později už stál u opačného konce téhož příběhu: jako předseda parlamentní komise dohlížel na odsun sovětských vojsk z Československa, dokončený 30. června 1991.
Do této zkušenosti pak vstoupila ještě ruská agrese proti Ukrajině. Vyhnání ďáblů z Arezza tak není jen operou o události ze středověké Itálie. Míří i k situaci, kdy je svobodná země napadena přesilou a sama holou silou obstát nemůže.
Ďábel jako tenor, rapper i tanečník
Kocáb už delší dobu říká, že se chce soustředit hlavně na klasickou hudbu. Jenže zakladatel Pražského výběru z rockové minulosti úplně nevystoupil a v nové opeře je to slyšet. Postava Ďábla tu nezůstává u tradičního operního výrazu. Je napsaná jako směs tenoru, rapu a tance. „Ďábel nemůže používat nějaké serenády, tak tam se objevují i rockové prvky,“ poznamenal Kocáb. Orchestraci vytvořil sám, klasickou cestou. Některé árie už přitom zazněly veřejně, byť zatím jen koncertně, v podání kontratenora Vojtěcha Pelky.
Kocáb s Horáčkem se k opernímu tvaru přiblížili už na konci osmdesátých let, kdy pro Laternu Magiku připravili projekt Odysseus s operními prvky. Vyhnání ďáblů z Arezza je ale podstatně ambicióznější krok: jejich první skutečná klasická opera. Národní divadlo má nyní partituru i libreto k posouzení. Termín případné premiéry zatím určen není. Kocáb to komentuje bez spěchu: „To se všechno uvidí. Realizace takhle velkých děl není druhý den.“
Zdroje: Autorský text, Seznam Zprávy, ČT24, Masarykova univerzita
Poker vyměnil za knihu: Petr Spálený vzal Kennyho Rogerse a udělal z The Gambler úplně jiný song
