Píseň Nonstop zná nazpaměť celá generace. Málokdo ale ví, že ji producent František Janeček původně označil za blbost a zakázal ji natočit. Michal David a skladatel Zdeněk Barták se uchýlili ke lsti.
Na Karaoketexty nás tentokrát zaujal příběh týkající se legendárního hitu Nonstop. Když totiž v roce 1982 režisér Jaroslav Soukup dodělával film Vítr v kapse, sháněl skladbu, která by závěr snímku unesla. Obrátil se na Zdeňka Bartáka, skladatele, s nímž už měl pracovní zkušenost. Barták přinesl melodii, text napsal Eduard Pergner, ovšem pod pseudonymem Boris Janíček. Pak už zbývala jedna praktická věc: kdo to nazpívá. Michal David nebyl automatickou volbou od první minuty. Podle Bartákových vzpomínek se uvažovalo například o Jitce Zelenkové, která tehdy s Pergnerem pracovala, padlo také jméno Pavla Sedláčka. Nakonec se skladba dostala k Davidovi.
Janeček řekl ne
František Janeček, právník, kterému se v hudební branži běžně říkalo doktore, měl nad svými lidmi značný dohled. Mluvil do repertoáru, do spoluprací i do toho, co se kolem jeho hvězd může dít. Michal David to v rozhovoru pro Český rozhlas popsal bez oklik: „František rozhodoval o všem.“
Když Barták s Davidem Janečkovi novou píseň pustili, přišla studená sprcha. Podle vzpomínek byla reakce stručná a nijak zabalená. „Řekl jenom: To je blbost. Ne, nikdy!“ citoval Barták producenta. Janeček nestál o to, aby jeho nejvýraznější zpěvák zpíval něco, co mu znělo jako levný popěvek. V tehdejším nastavení to nebylo až tak nelogické. David měl status idolu, na koncerty za ním chodily davy dívek po celém Československu a s takovou pozicí se zacházelo opatrně. Barták, Soukup a David měli ale na věc jiný názor. A u slov nezůstali.
Noční cesta do studia Ve Smečkách
Vyřešili to po svém. V noci, bez Janečkova souhlasu a vědomí, přišli do studia Ve Smečkách nedaleko Václavského náměstí v Praze a Nonstop tam nahráli. Píseň se potom nenápadně dostala do závěru filmu. Hotovo, alespoň pro tu chvíli. Premiéra Větru v kapse proběhla 1. května 1983 v pražském kině. Janeček seděl mezi diváky.
Během projekce se ale z hlediště začal ozývat hluk, pokřikování, skandování. Producent se podle vzpomínek překvapeně otočil a zeptal se: „Co to tam ty lidi řvou?“ Odpověď zněla krátce: řvou Nonstop, Franto. Publikum mělo jasno dřív než poradní kolečka kolem repertoáru. Janeček později uznal, že se spletl. Barták vzpomínal, že se mu producent za původní verdikt několikrát omluvil, stejně tak Davidovi. Michal David to v rozhlasovém rozhovoru podal po svém: „Nonstop má hezký příběh. Je to píseň, kterou jsem neměl vůbec nazpívat.“
Čtyřicet let na parketu. A pořád nekončí
Od premiéry už uplynuly více než čtyři dekády. Nonstop se mezitím usadil na diskotékách, svatbách, retro večírcích i v rádiích. Má v sobě typ energie, který si lidé s osmdesátými lety snadno spojí: mládí, noční podniky, trochu bezstarostnosti a taky jistou naivitu. Píseň přečkala konec komunismu, nástup zahraniční hudby po roce 1989 i několik vln toho, co se zrovna považovalo za vkusné. Příběh Nonstopu dobře připomíná, jak špatně se hit poznává předem. Michal David by k tomu měl co říct, nejen kvůli této skladbě.
Dlouhou noc pro Helenu Vondráčkovou, jeden z nejvýraznějších hitů přelomu tisíciletí, měl údajně hotovou za pětadvacet minut. Tehdy prý ani nepočítal s tím, že vzniká něco víc než další položka na album. U Nonstopu nakonec rozhodlo pár lidí, tvrdohlavost a jedna noční návštěva studia. Kdyby Zdeněk Barták, Jaroslav Soukup a Michal David Janečkův zákaz přijali bez odporu, skladba mohla zůstat v šuplíku. Nebo by ji nazpíval někdo jiný a celé by to dopadlo úplně jinak.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Český rozhlas, Deník.cz, Super.cz, Facebook Óčko Star
Jitka Zelenková přiznala odpor k vlastní písni: „Když se narodíme“ byl pokus napodobit Ricchi e Poveri a dodnes toho lituje
