Když se řekne Amy Winehouse, většina lidí si vybaví beehive účes, Rehab a bulvární titulky. Jenže za tím vším byl příběh o lásce, která dokázala být silnější než sláva i než závislost.
Amy Winehouse se narodila 14. září 1983 v londýnském Southgate. Ve třinácti začala psát vlastní písně, v šestnácti podepsala smlouvu s Island/Universal. Studovala na Sylvia Young Theatre School, ale dlouho tam nepobyla. Ve čtrnácti ji vyloučili kvůli propíchnutému nosu a nezájmu o školu. K ní to jaksi sedí, nepoddajná, přímá, někdy protivná, ale ne naaranžovaná. Debut Frank vyšel v roce 2003 a už tehdy bylo jasné, že nejde o další zpěvačku, kterou někdo poslal do světa podle popového návodu. Její hlas se opíral o jazz, soul i R&B, jenže jednoduchá kolonka pro něj stejně neexistovala. Na Karaoketexty jsme se podívali mimo jiné na to, jak se na její odchod dnes dívá její bývalý manžel.
Rozchodové album, které přepsalo dějiny
Album Back to Black vyšlo v roce 2006 a nestojí na vymyšlené bolesti. Amy tehdy procházela rozkolísaným vztahem s Blakem Fielder-Civilem. Muž, který ji opustil kvůli bývalé přítelkyni, se stal těžištěm celé nahrávky, i když ne vždy je v písních pojmenovaný napřímo. Producent Mark Ronson její syrovost zasadil do zvuku inspirovaného Motownem a soulem šedesátých a sedmdesátých let. Výsledek byl nevšední: kritici a běžní posluchači se na chvíli potkali v téměř stejném nadšení.
Za Back to Black získala v roce 2008 pět cen Grammy. Vyrovnala tím tehdejší rekord v počtu Grammy, které ženská umělkyně získala během jednoho večera. Titulní píseň je temná, sevřená, není v ní žádné přikrášlování. Zpívá v ní o muži, který odešel, zatímco ona zůstala s tím, co po něm zbylo. Podařilo se jí dostat bolest, drzost a černý humor prakticky do jedné věty. O vlastním pádu dokázala zpívat tak, že to neznělo jako terapeutické vypovídání, ale jako krátká povídka, která má ostré hrany.
Blake, láska a otázka, kdo za co může
Blake Fielder-Civil zůstal pro mnoho lidí člověkem, na kterého se dá ukázat prstem. Roky čelil obviněním, že nese vinu za zpěvaččinu smrt. Sám přiznal, že právě on Amy seznámil s heroinem. Odpovědnost za její smrt ale odmítá. V podcastu We Need To Talk o jejich vztahu mluvil otevřeněji než dřív. „Věděla, že šňupu koks, že sázím, ale že tohle mě nedefinuje,“ řekl. „Věděla, že na oplátku budu milovat já ji. A chránit ji. I když ne dost. Očividně,“ dodal a podle záznamu se mu při tom zlomil hlas.
Když Amy Winehouse zemřela, Blake si odpykával trest za vloupání a krádež. Přesto spolu ani ke konci neztratili kontakt. Psali si, telefonovali si. Poslední dopis, který mu Amy poslala několik dní před smrtí, byl prosbou, aby zůstali přáteli. Odpověď už si nepřečetla. Jejich vztah se stal natolik silným tématem, že o něm knihu napsala i Blakeova matka, Letting Blake Go z roku 2014. Amyin otec vydal Amy, My Daughter, její matka Loving Amy: A Mother’s Story a přítel Tyler James knihu My Amy: The Life We Shared. Z příběhu Amy Winehouse postupně vznikl samostatný průmysl, což je trochu kruté, když se nad tím člověk na chvíli zastaví.
Sláva, která ničila víc než drogy
Amy Winehouse neměla v lásce velká pódia. Podle řady výpovědí by možná nejraději zpívala jazz v malých klubech v Camdenu a pak šla domů uvařit večeři člověku, kterého milovala. Realita byla úplně jiná. Management ji tlačil do turné, noviny z ní den za dnem skládaly obraz feťačky a alkoholičky a publikum často neumělo oddělit hudbu od ponižujících detailů jejího rozpadajícího se života. Chtělo slyšet písně, ale někdy se stejnou zvědavostí sledovalo i její vpády.
Poslední veřejné vystoupení v Bělehradě v červnu 2011 se i po letech sleduje špatně. Na pódiu byla pod vlivem kombinace léků a alkoholu, sotva stála. Určitě se to nedá popsat jako smůla jednoho večera ani obyčejné selhání jednotlivce. Tlak, který se kolem ní hromadil dlouho, nakonec přerostl únosnou mez. Rodina i manažeři, kteří ji roky varovali před Blakem jako před zdrojem všeho špatného, ji na to vystoupení sami dotlačili.
Co po ní zůstalo
Amy Winehouse ovlivnila celou generaci zpěvaček. O jejím vlivu mluvily Adele, Lady Gaga i Rihanna. Zůstala po ní dvě alba, desítky písní a hlas, který se nedá snadno napodobit. Po smrti byla zařazena do takzvaného Klubu 27, tedy mezi hudebníky, kteří zemřeli ve stejném věku. Blake Fielder-Civil k tomu v podcastu řekl: „Lidé někdy mluví o klubu 27, jako že jde o ty, kteří umřeli kvůli své genialitě, kterou nemohli unést. Ale ne. Vždycky šlo o závislost, každodenní utrpení. Upít se, když je vám dvacet-něco není rock and roll. Tohle by se nemělo dít.“
Amy kdysi řekla: „Zamilovala jsem se do člověka, za kterýho bych umřela. Zamilovali jsme se a byli jsme spolu. A to je jako opravdová droga, ne?“ Asi dnes nemá smyl hledat viníka, lepší bude jít a pustit si Back to Black. Nebo se zastavit u její sochy v londýnském Camdenu, kam se 23. července každý rok vracejí lidé z různých částí světa.
Zdroj: Autorský text, YouTube, YouTube We Need To Talk, Time Magazine, Britannica, EBSCO Research Starters
Odmítali ji, kopírovali ji, oplakávali ji: Amy Winehouse zemřela před patnácti lety a její hlas stále nikdo nenahradil
