Josefa Laufera si většina lidí vybaví jako výraznou postavu se silným hlasem, exotickým vzhledem a zvláštním druhem jevištního charismatu. Méně už se mluví o tom, co za tím obrazem bylo: příběh od dětství v době války přes vyhazov z Olympicu až po píseň, která ho později rozeštvala s částí bývalých kolegů.
Josef Laufer se narodil 11. srpna 1939 ve francouzském Les Sables-d’Olonne a my jsme se na Karaoketexty zaměřili na některé významné události jeho života. Tak například jeho celé jméno vás možná překvapí – Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes Laufer. Jeho otec byl lékař židovského původu, matku poznal během španělské občanské války, kde působil jako interbrigadista. Po válce se rodina přesunula do Anglie a malý Josef první roky života strávil v Londýně.
Vyhazov z Olympicu a cesta na vlastní pěst
Dětství v době druhé světové války v něm zůstalo i v drobných, ale konkrétních vzpomínkách. Laufer mluvil v Českém rozhlase třeba o situaci, která se mu podle všeho zaryla hodně hluboko: „Byl jsem ještě malé dítě, když bombardovali Londýn a evakuovali děti do klášterů. A protože jsem byl hyperaktivní, tak jsem v noci zlobil. A ty jeptišky byly tak zlý, že ostatním dětem rozdaly balíček, co jsem dostal od rodičů.“ V roce 1947, tedy když mu bylo osm let, se rodina přestěhovala do Československa.
Hudební kariéra Josefa Laufera se rozjela v šedesátých letech. Jedním z prvních výraznějších kroků bylo EP Fever z roku 1966. Zásadní zlom ale přišel až s jeho krátkým působením v Olympicu. Spolupráce ale tehdy neměla dlouhého trvání. Podle dostupných informací dostal Janda pokyn Laufera vyhodit. U Honzy Dědka popsal, jak ho ostatní z kapely, hlavně Ringo Čech, nabádali, ať Laufera vyhodí. Považovali ho za frajírka a prý jim také vadilo, že na něj tolik letěly holky. A tak to Janda udělal. A Laufer to přijmul, i když to pak Jandovi zazlíval.
Tím ale jeho kariéra rozhodně neskončila. Naopak. Vyrazil dál po vlastní ose: sólově, v divadle, v televizi, ve filmu. Ovládal čtyři jazyky, zpíval, hrál, moderoval, psal texty. Se skupinou Golem jezdil po Evropě. V osmdesátých letech se objevil také v titulní roli Egona Erwina Kische v televizním seriálu Tržiště senzací. Jeho záběr byl široký. Od rokenrolu přes country a spirituály až k popu.
Chtěl si šplhnout, ale trochu to přehnal
Josef Laufer se v roce 1976 zapojil do propagandy kolem Pavla Minaříka, kterého komunistický režim prezentoval jako odvážného československého agenta působícího v Rádiu Svobodná Evropa. Napsal proto píseň Dopis Svobodné Evropě, k níž hudbu složil Bohuslav Myslík. Skladba Minaříka vykreslovala jako hrdinu a zároveň ostře útočila na Svobodnou Evropu. Laufer s ní vystoupil na Festivalu politické písně v Sokolově a píseň zazněla také v rozhlase.
Zda šlo z Lauferovy strany o skutečné přesvědčení, nebo spíš o snahu vyhovět době a režimu, se dodnes vykládá různě. Sám podle ČT Art později tvrdil, že skladbu napsal tak trochu z recese a také proto, že mu bylo vyčítáno, že netvoří dost angažovaně. Výsledek však působil natolik přehnaně, že se píseň rychle stala terčem posměchu a Laufer kvůli ní čelil i výhrůžkám a nepříjemným reakcím veřejnosti.
Pavel Bobek, Lauferův někdejší kolega ze Semaforu, to v roce 2009 v rozhovoru pro Reflex popsal takto: „Tohle není žádná provokace, ale čistá kolaborace s komunistickým režimem.“ A přidal i svou verzi toho, proč k tomu mohlo dojít:„Pokud vím, tak chtěl jet do Ameriky, ale soudruzi mu řekli, ať na to zapomene, že u nich není zrovna dobře zapsán. A tak, aby si trochu vylepšil kádrový profil, napsal tuhle hrůzu.“
On se jen tak něčím zastavit nenechal, zradilo ho až zdraví
Jeho manželka Irena Greifová se ho prý zastávala s tím, že Pepa rád šokuje a tentokrát to prostě přepálil. Bobek ale tenhle výklad odmítl. Přehánění a kolaborace jsou podle něj dvě odlišné věci. Nahrávka z archivu Českého rozhlasu údajně zmizela beze stopy. Zajímavý detail se objevil i ve složce StB: podle dokumentu z 15. dubna 1976 někteří hudebníci chápali píseň jako ironii. Jenže na výsledku to nic nemění.
Kvůli téže písni s ním odmítl vystupovat Jan Vyčítal. Bobek mu to vytkl veřejně. Nahrávka z rozhlasu zmizela. A Laufer přesto pokračoval dál, vystupoval, točil, hrál. Zemřel 20. dubna 2024 v Praze, čtyři roky po operaci srdce, ze které se už neprobral. Zůstává po něm obraz charismatického umělce s komplikovanou minulostí a dost rozporným odkazem.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Reflex, 7 pádů Honzy Dědka, Český rozhlas, ČTArt
Rodiče se za něj styděli, bratr Slávek se s ním přestal bavit: Petr Janda o stínu, který ho pronásledoval celý život
