Od 20. května 2026 je na Netflixu dostupná třídílná dokumentární minisérie Kylie, věnovaná australské popové zpěvačce Kylie Minogue.
Režisér Michael Harte, držitel cen Emmy a BAFTA, postavil dokument o Kylie Minogue z osobních archivů, domácích záběrů a nových rozhovorů. Na Karaoketexty nás zajímalo hlavně to, co dokument vlastně přináší. A proč má smysl i pro lidi, kteří Kylie Minogue nikdy nesledovali nijak důsledně.
Producenti ji přehlédli. Pak z ní byla hvězda
Příběh se otevírá v roce 1987 v londýnském studiu producentů Stock, Aitken & Waterman, tehdy jedné z nejúspěšnějších hitových továren na světě. Pete Waterman ve vzpomínkách přiznává, že devatenáctiletou Kylie prostě minuli. Nevěděli, kdo je, proč přišla, a ještě několik hodin před jejím odletem zpátky do Austrálie pro ni neměli nic připraveného. Nakonec dali narychlo dohromady píseň a pustili ji do studia. Kylie pak odletěla zklamaná.
Jenže skladba I Should Be So Lucky se nakonec stala hitem. Producenti tomu sami nevěřili. Přehlédli přitom podstatnou věc: Kylie už měla v Austrálii za sebou úspěšný singl a popularitu z televizního seriálu Neighbours. V kombinaci s tehdy typickým diskotékovým zvukem, který SAW prosazovali i u Ricka Astleyho, se z ní přes noc stala nová popová hvězda. Waterman i Jason Donovan, který s Kylie v Neighbours hrál, v dokumentu vystupují a jejich výpovědi dávají celému vyprávění konkrétnější obrys.
Zpívající andulka a další jedovatosti
Dokument se nicméně nezastavuje pouze u úspěchu. Věnuje se i tomu, jak tvrdě se k mladé zpěvačce část médií a hudebního průmyslu chovala. Přezdívka „zpívající andulka“ patřila ještě k těm mírnějším. Jeden kritik tehdy v australském deníku napsal, že by se Kylie měla postavit do dráhy přistávajícího letadla. Nejmenovaný britský rozhlas dokonce rozjel kampaň „žádná Kylie“. Sama Minogue v dokumentu říká, že být v devatenácti terčem podobných útoků nebylo příjemné. A dost přímo dodává, jak absurdní jí přišlo, že někdo rozhoduje o tom, co je „cool“, a přitom z toho úplně vynechá lidskou bytost.
Celou dobu to dokreslují i dobové záběry. Titulky „I Hate Her“ a „She is Nothing“ se střídají s archivními materiály z koncertů, kde Kylie stojí před publikem, které je naopak nadšené. Ten kontrast funguje bez složitého vysvětlování. A zároveň připomíná, že právě mladé dívky a queer lidé byli v tehdejším hudebním provozu těmi, koho mocenské struktury často podceňovaly jako první.
Tři epizody, tři různé etapy
Netflix rozděluje minisérii do tří epizod a každá z nich míří do jiné části života Kylie Minogue. První zachycuje prudký vzestup od seriálové hvězdy k čelu britských popových žebříčků. Druhá se soustředí na vztah s rockovým muzikantem Michaelem Hutchencem, který Kylie přivedl k jinému zvuku i nové image. Podle dokumentu šlo o jedno z nejdůležitějších období jejího života. Třetí epizoda pak přichází s diagnózou rakoviny prsu v roce 2005, která jí obrátila kariéru i osobní život naruby.
V minisérii je i nová píseň Light Up, napsaná přímo pro tento projekt a zařazená do závěrečné části. Oficiální popis ji označuje za stadionovou popovou hymnu o lásce a lidském potenciálu, o tom, co nastane, když vás někdo opravdu vidí, i ve chvíli ztráty nebo nejistoty.
Zdroje: Autorský text, The Conversation, Rotten Tomatoes, Wikipedie, Kylie.com
Iron Maiden odmítají zdražovat vstupenky: Bruce Dickinson řekl nahlas, co si myslí o měnících se cenách na koncertech
