Jiří Korn připravil show, která měla ambici prorazit i za hranicemi. Publikum ji přijalo s nadšením, kritika ji ztrhala.
Kritik Jan Rejžek smetl Kornovu show jediným textem s názvem Nudit jako déšť. A když ho Korn s kolegy přistihli při faktické chybě, omluva nepřišla. Místo ní následovalo jen další kolo řečí o tom, že čeští umělci neumějí snášet kritiku. Podle nás na Karaoketexty je tento příběh ve skutečnosti větší než jeden pořad. Dotýká se toho, kde končí kritika a kde už začíná arogance. A také toho, co se stane ve chvíli, kdy někdo udělá chybu a trvá na svém, i když je to doložitelně špatně.
Pořad pro Berlín, recenze rovnou do koše
Píseň Singin‘ in the Rain patří k melodiím, které se neoposlouchají ani po desetiletích. Jiří Korn, zpěvák s výrazným citem pro pohyb na jevišti, z ní postavil celý show-program nazvaný Zpívat jako déšť. Nebyl určen jen pro domácí publikum. Počítalo se i s exportem, konkrétně do berlínského Friedrichstadtpalastu, jednoho z nejprestižnějších varietních sálů tehdejší Evropy.
Ohlas byl příznivý. Jenže Jan Rejžek, tehdy už pevně zapsaný mezi nejostřejšími českými hudebními publicisty, měl na věc úplně jiný pohled. V recenzi Nudit jako déšť napsal, že Korn v pořadu v podstatě jen odzpívává nepříliš silný starší repertoár a že celé číslo působí jako chladně spočítaná podívaná pro nenáročné publikum. Choreografii Franka Towena označil za naučenou a sebevědomě předváděnou. Režisér Jan Kratochvíl podle něj svůj talent nevytěžil. Jinými slovy: v Rejžkově podání šlo o průměr, který ničím nepřekvapí.
To by samo o sobě bylo ještě klasické střetnutí umělce s tvrdou kritikou. Jenže pak se do věci přimíchal detail, který celý spor značně přiostřil.
Obleky, které nikdo nešil. A omluva nikde
Rejžek do recenze přidal i poznámku o oblecích, které pro pořad připravila Kornova tehdejší manželka. Napsal o nich tak, jako by je sama ušila. Jenže to nebyla pravda. Nebyla švadlena, ale návrhářka. Obleky navrhla, nešila. Korn, Towen i Kratochvíl na tu nepřesnost veřejně upozornili. Šlo o prostý fakt, nic složitého. Kritik byl přistižen při chybě. Čekalo se, že ji opraví nebo se omluví. Nestalo se ani jedno. Rejžek celou věc uzavřel tím, že čeští umělci neumějí přijmout kritiku, když se jim nelíbí.
Má to zvláštní logiku. Z faktické chyby se najednou stane údajný důkaz citlivosti uměleckého ega. Jenže tady nešlo o interpretaci ani o názor. Šlo o konkrétní informaci, která byla prostě špatně. A to je věc, kterou Rejžek odmítl přiznat.
Kdo byl Jan Rejžek a proč jeho texty budily takový rozruch
Jan Rejžek patřil k nejtvrdším hlasům české hudební kritiky. Nešetřil nikoho. Radimu Hladíkovi a jeho Modrému efektu vytkl „málo efektu“, Kotvalda s Hložkem označil za „pánskou obdobu Kamélií“, Katapult podle něj zaměňoval jednoduchost za primitivismus. A Jiří Korn ho „nudil jako déšť“, ostatně ta věta se pak stala jednou z těch nejcitovanějších.
Jeho styl byl ostrý, nejspíš záměrně nepříjemný. Uměl napsat přesnou formulaci, ale stejně tak dokázal přehlédnout, kdy už je z přesnosti jen přezíravost. Lidé, kteří ho znali, vzpomínají na člověka, jenž si stál za svým opravdu pevně a zpátky se vracel nerad. Spor kolem Kornova pořadu to jen potvrdil.
Jiří Korn: kariéra, která podobný článek lehce přežila
Jiří Korn se narodil v Praze v roce 1949 a hudební dráhu zahájil v roce 1967 s rockovou skupinou Rebels. Postupně se vypracoval mezi nejuniverzálnější české entertaimery – zpěváka, herce, tanečníka. V zahraničí zaujal singlem Miss Moskva, který získal rozhlasové vysílání v řadě evropských zemí, včetně Francie, Německa a Norska. V roce 1990 založil vlastní agenturu Krach. Na divadelních prknech ztvárnil Thénardiera v českém nastudování muzikálu Les Misérables a v roce 2003 za tuto roli získal cenu Thálie. Objevil se také v českém muzikálu Dracula nebo v Jesus Christ Superstar.
Jeho kariéra si mohla dovolit přežít i nepříznivou recenzi. Podstatnější bylo něco jiného: spor ukázal napětí mezi kritikou a umělci z oficiální scény, které bylo v té době skutečné a dost hluboké. Rejžkův odmítavý postoj k omluvě to vlastně jen podtrhl.
Zdroj: Autorský text, Český rozhlas, jan-k-celis, Neviditelný pes, Wikipedie
Fanynky ve varu: Václav Noid Bárta ukázal formu snů, prozradil i své tajemství
