Gestapo si pro něj přišlo poprvé v roce 1941, přímo na filmové natáčení. Po třech dnech výslechů ho ale pustilo a ještě mu dalo najevo, že to už není hra. Neuposlechl. Zpíval dál.
Karel Hašler dostal varování. Na Karaoketexty připomínáme příběh muže, jehož písně nacisté vnímali jako přímou hrozbu pro svůj režim. Hašler, to totiž nebyl jen veselý bavič. Uměl do lidí dostat věci, které se nesměly říkat nahlas, a dělal to tak, že se to chytlo. Melodie, narážka, humor. A pak už to v hlavě zůstalo.
Černý automobil zastavil na polní cestě
Hašler začínal v Národním divadle, odkud ho v roce 1916 propustil režisér Kvapil poté, co zaspal představení. Tato životní smůla ho nakonec posunula jinam, tam, kde byl nejsilnější – do kabaretu. Po první světové válce zpíval v Lucerně písně, které si nebraly servítky vůči politikům ani kariéristům. Byl ostrý, vtipný, oblíbený. A právě to ho v době protektorátu dostalo do hledáčku nacistů. Ti pochopili jednu věc: popularita může být zbraň. Ta Hašlerova byla příliš velká na to, aby ji přehlíželi.
Psalo se 2. září 1941. Štáb filmu Městečko na dlani točil exteriéry v Ládví u Prahy. Z černého auta vystoupili dva muži v kožených kabátech a zamířili rovnou ke štábu. Hašlera odvedli.
Nemělo to být úplné překvapení. Gestapo ho vyslýchalo už dřív, tehdy kvůli protiněmeckým veršům otištěným v časopise Venkov a také pro písně, které zpíval mezi záběry během natáčení. Podle serveru Forum24 ho po třech dnech pustili s výhrůžkou. Hašler ale jazyk za zuby nedržel. Na vystoupeních si nebral servítky, okupanty parodoval a mezi písněmi přihazoval narážky, které v sále nešlo přeslechnout. Nacisté dobře věděli, jak silně jeho tvorba mluví k českému publiku. Srozumitelně, blízko, bez okolků.
Druhé zatčení už mělo jiný konec.
Mauthausen. Bez soudu, bez návratu
Podle iDnes.cz gestapo Hašlera zadrželo při posezení a zpěvu po natáčení v hospůdce v Třemošnici a odvezlo ho do koncentračního tábora Mauthausen. Tam zemřel ještě v roce 1941. Přesné okolnosti smrti nejsou úplně zdokumentovány. Často se uvádí, že byl umučen ledovou vodou, historicky doložená je ale především samotná skutečnost, že v táboře zahynul.
Bylo mu 62 let. Za sebou měl desítky písní, kabaretní kariéru, filmové role i texty, které si lidé zpívali ještě dlouho po jeho smrti. Jak připomíná OperaPlus, některé jeho staropražské písničky žijí dodnes. A taková Ta naše písnička česká našince stále dojímá.
Zdroj: Autorský text, Forum24, iDnes.cz, OperaPlus, ČT edu
Útočiště, které si Zora Jandová vybudovala po letech na scéně: Z ruchu velkoměsta utekla na venkov
