Podle rodinné legendy přišel na svět jako mrtvý. Teta, která u porodu asistovala, ho měla doslova přivést zpátky mezi živé. Ať už je na této historce pravdy kolik chce, nebo je to jen první z řady příběhů, které si James Brown kolem sebe celý život pečlivě pěstoval, jisté je jedno: byť narozen 3. května 1933 v dřevěné chatě bez vody, elektřiny i oken uprostřed lesů Barnwellu v Jižní Karolíně, nakonec se stal jednou z nejvlivnějších hudebních postav 20. století.
Z nevěstince na jeviště: dětství, které by každého zlomilo
Jméno James Brown si většina lidí spojí s výbušnými koncerty, potem, křikem a pohybem, který působil skoro neudržitelně. Jenže za tím vším stál člověk, jehož dětství bylo tvrdé způsobem, jaký si dnes už těžko umíme představit, jak bychom na Karaoketexty rádi připomenuli.
Matka odešla, když mu byly čtyři roky. Otec se v lesích Barnwellského okresu živil prodejem borového dehtu. V šesti letech byl James poslán do Augusty v Georgii, kde ho vzala k sobě teta Honey. Vedla nevěstinec a prodávala pálenku. Právě tam vyrůstal. Učil se přežívat, jak to šlo. Bavil zákazníky, tancoval na ulici, sbíral uhlí, česal bavlnu, leštil boty. Každý cent znamenal odpracovat si ho vlastním tělem.
Hudební průpravu, kterou jiní získávali v kostelním sboru nebo u klavíru, si Brown skládal po svém, na chodníku. Zpěv a tanec pro něj nebyly zábava. Byly způsobem, jak přitáhnout zákazníky do tetiny provozovny. A právě z toho vyrostl talent, který později přepsal podobu populární hudby.
Vězení jako škola: kde se zrodil ‚Music Box‘
V patnácti letech skončil James Brown ve vězení. Dostal trest osm až šestnáct let za vloupání do zaparkovaných aut. U jiného člověka by to byl konec nebo aspoň dlouhé zakopnutí. U Browna to byla zlomová chvíle.
Za mřížemi začal zpívat gospel. Vedl vězeňský sbor, organizoval ostatní, tlačil věci dopředu. Všimli si ho dozorci i grémium pro podmíněné propuštění v Georgii. Ne jako potížisty, ale jako někoho, kdo má neobvyklou disciplínu a umí se soustředit. Přezdívku Music Box získal právě tady. Po třech letech, v devatenácti, byl venku.
Ve vězení se seznámil s Bobbym Byrdem, místním hudebníkem. Byrdova rodina mu po propuštění pomohla znovu se postavit na nohy. Brown pak nastoupil do Byrdovy vokální skupiny, která se brzy přejmenovala na the Flames a ke gospelu přidala i R&B. To byl začátek dlouhé cesty vzhůru.
Muž, který vynalezl funk
První singl skupiny, Please Please Please, vyšel v roce 1956 a okamžitě se prosadil v amerických R&B žebříčcích. Brown ale byl teprve na startu. V průběhu šedesátých let se z něj stal jeden ze symbolů černé kultury a hrdosti. Jeho písně nesly téma identity a rovnosti v době, kdy to nebylo jen hudební gesto, ale i věc politická.
Zlom přišel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Brown začal systematicky rozebírat strukturu soulu a skládat z ní něco nového. Rytmus vytlačil do popředí, melodie ustoupila. Každý nástroj, včetně žesťů, fungoval jako součást rytmické sekce. Muzikanti jako Bootsy Collins, Fred Wesley nebo Maceo Parker spoluutvářeli základní slovník i gramatiku toho, čemu se začalo říkat funk.
Singly na prvním místě hitparády
Na amerických R&B žebříčcích měl Brown celkem sedmnáct singlů na prvním místě. Album Live at the Apollo z roku 1963 vydrželo na žebříčcích šestašedesát týdnů. Rolling Stone ho umístil na sedmé místo seznamu sta největších umělců všech dob. Jeho hudba byla samplována víc než tvorba kohokoli jiného v historii, a hip-hop bez Browna si vlastně dost dobře nejde představit.
V roce 1986 patřil mezi prvních deset umělců uvedených do Rock and Roll Hall of Fame. Grammy za celoživotní přínos dostal v roce 1992. Kennedy Center Honor následoval v roce 2003.
Stín za leskem: pády a návraty
Brownův život ale nikdy nebyl jen triumf. Konec osmdesátých let přinesl další vězení, tentokrát za jiných okolností. Jeho osobní život byl dlouhodobě poznamenán domácím násilím, závislostmi a soudními spory. A přesto zrovna v té době obdržel Grammy za celoživotní přínos. Možná paradox, ale o jeho odkazu vypovídá víc než uhlazený životopis.
Zemřel 25. prosince 2006 v Atlantě na zápal plic. Bylo mu 73 let. Svůj poslední domov, Riverside estate v Beech Islandu v Jižní Karolíně, chtěl proměnit v muzeum po vzoru Gracelandu Elvise Presleyho. Plán ale zůstal jen na papíře.
Na PBS ho jednou popsali jako člověka, který „převrátil soul naruby, aby stvořil funk“. Sám Brown to řekl přímočařeji: „Kde jsem vyrůstal, nebyla žádná cesta ven. Musel jsem si ji vytvořit. Moje byla vytvořit JAMESE BROWNA.“ Příběh Jamese Browna není jen o hudbě. Je o tom, co všechno může člověk postavit z ničeho, když má dost vůle a talent, který nezastaví ani mříže, ani chudoba.
Zdroj: Autorský text, History.com, Wikipedia, PBS American Masters, Britannica, Discover South Carolina
Neuvěřitelný příběh: Stevie Wonder a jeho první hit v Top 40, stal se slavným ve 13 letech
