Šlo o jeden z nejvýraznějších zlomů v dějinách country hudby. Stačily dvě věty pronesené z pódia v Londýně a Dixie Chicks se během pár dnů staly terčem bojkotu, výhrůžek smrtí i veřejného pálení CD. Psal se 10. březen 2003 a country scéna se od té chvíle už nevrátila do původního stavu.
Na přelomu tisíciletí patřily Dixie Chicks na úplný vrchol americké country. Krátce předtím zpívaly národní hymnu na Super Bowlu 2003, což bylo znakem naprostého přijetí v hlavním proudu. Jenže 10. března 2003 vystoupily v londýnském Shepherd’s Bush Empire a zpěvačka Natalie Maines tam z pódia pronesla slova, která celý ten obraz rozbila. Na tuto chvíli jsme se na Karaoketexty zaměřili.
Londýn, pódium, věta navíc
Její plná citace zněla: „Jen abyste věděli, jsme s vámi všemi na dobré straně. Nechceme tuto válku, toto násilí. A stydíme se, že prezident Spojených států je z Texasu.“ Britský The Guardian o dva dny později zveřejnil recenzi koncertu a novinářka Betty Clarke z té věty vybrala jen závěr, tedy část o studu za prezidenta Bushe. Takto zkrácená verze se pak začala šířit Amerikou.
Telefony country rádií od Denveru po Nashville se rozdrnčely stížnostmi. Posluchači chtěli, aby stanice Dixie Chicks stáhly z vysílání. Některé to hned udělaly. Mediální společnost Cumulus Media kapelu zakázala plošně. Singl „Landslide“ mezitím spadl v Billboard Hot Country Songs z desátého místa na čtyřicáté třetí.
Bojkot, Toby Keith a nahá obálka
Odezva byla rychlá a tvrdá. Fanoušci pořádali veřejné pálení CD. Kapela dostávala výhrůžky smrtí. Z country scény se ozval i Toby Keith, který za svými koncerty promítal obří fotografii Natalie Maines vedle snímku Saddáma Husajna. Někteří producenti a programátoři rádiových stanic pak v rozhovorech pro Billboard upozornili, že ta shoda a rychlost reakce působila podezřele; část z nich se ptala, jestli za náhlou vlnou telefonátů nestála organizovaná kampaň.
Dixie Chicks se ale neuzavřely do sebe. Odpověděly po svém: objevily se na obálce Entertainment Weekly úplně nahé, s ironickými nápisy jako „big mouth“ nebo „traitors“ napsanými přímo na těle. Na turné v roce 2003 se prodalo 867 000 vstupenek už během prvního víkendu prodeje a nakonec šlo o nejprodávanější country turné toho roku podle Billboardu. Na předávání cen ACM Awards Maines vystoupila v tričku s nápisem „FUTK“. Kapela k tomu nabídla jiné vysvětlení zkratky. Moc lidí tomu ale nevěřilo.
Prezident Bush reagoval chladně: „Dixie Chicks se mohou svobodně vyjadřovat. Neměly by být zraňovány jen proto, že někteří lidé si nechtějí kupovat jejich desky, když se ozvou.“ Celý skandál později zaznamenal film Dixie Chicks: Shut Up and Sing z roku 2006. Zachytil i scénu, v níž jejich vlastní PR poradce radí Maines, aby v rozhovoru pro Diane Sawyerovou nemluvila o Bushovi příliš otevřeně.
Dlouhý stín a nové jméno
V americkém country prostředí se pak začalo říkat „being Dixie Chicked“, tedy jako zkratka pro kariérní sebevraždu. Taylor Swift později přiznala, že právě tento případ byl důvodem, proč se politickým vyjádřením vyhýbala až do roku 2018.
Dixie Chicks se na delší dobu odmlčely. V roce 2020 vydaly po patnáctileté pauze album Gaslighter a zároveň oznámily změnu jména, od té doby vystupují už jen jako The Chicks. Slovo „Dixie“ s odkazy na americký jih a otrokářství kapela opustila. Jak řekla banjistka Martie Strayer pro The Guardian, nepohodlí s názvem cítily už od turné v roce 2016. Události roku 2020 byly jen posledním impulsem.
Zdroj: Autorský text, History.com, Wikipedie, Billboard, The Guardian
Gainsbourg přepsal francouzskou hymnu do reggae a Francie mu to nikdy neodpustila
