Měla to být hlavně úleva po náročném turné, ne poslední cesta. Buddy Holly, Ritchie Valens a J. P. Richardson, známý jako Big Bopper, po koncertě v iowském Clear Lake nastoupili do malého letadla. Chtěli se vyhnout další mrazivé noci v porouchaném autobusu. Jenže krátce po startu 3. února 1959 přišla havárie, která se do hudebních dějin zapsala jako „Den, kdy zemřela hudba“.
Když se řekne Buddy Holly nebo Ritchie Valens, nejspíš vám naskočí raný rock’n’roll, energie a pocit, že se všechno teprve rozbíhá. Trojice hudebníků byla součástí turné Winter Dance Party, které mělo během tří týdnů objet 24 měst na americkém Středozápadě. Jenomže vše skončilo tragédií. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na okolnosti osudné nehody, jež se stala nedaleko Clear Lake v severní Iowě.
Místa v letadle rozdělila nemoc a hod mincí
Podle Britanniky byly podmínky na cestách mizerné. Holly se po koncertě v Surf Ballroom rozhodl pronajmout malé letadlo, aby se část výpravy dostala na další zastávku rychleji a bez dalšího trápení na silnici. Na palubě nakonec seděli Buddy Holly, Ritchie Valens, Big Bopper a pilot Roger Peterson. Letadlo se zřítilo krátce po vzletu z letiště v Mason City. Vyšetřování tehdy ukázalo na špatné počasí a chybu pilota.
Na celé události dodnes mrazí i to, jak těsně smrti unikli jiní hudebníci. Big Bopper, vlastním jménem J. P. Richardson, měl chřipku a podle dostupných zdrojů si vyměnil místo s Waylonem Jenningsem, který tak v letadle nakonec neseděl. O další sedadlo se rozhodovalo skoro jako ve filmu, Ritchie Valens a kytarista Tommy Allsup si o něj hodili mincí. Vyhrál sedmnáctiletý Valens.
Turné přitom nebylo žádnou okrajovou akcí. Vedle Hollyho, Valense a Big Boppera na něm vystupovali i Dion and the Belmonts, Frankie Sardo, Tommy Allsup nebo právě Waylon Jennings. Case Western Reserve University připomíná, že ani po havárii se šňůra hned nezastavila a zbývající koncerty se dohrály. I to něco vypovídá o tom, jak tvrdý tehdejší hudební provoz byl.
Tři různé kariéry, které skončily příliš brzy
Buddy Hollymu bylo v době smrti jen 22 let. Rodák z texaského Lubbocku začínal u country, ale po setkání s nastupujícím rock’n’rollem rychle změnil směr. Už v polovině 50. let měl s kapelou vlastní rozhlasový pořad a za sebou hity jako „Peggy Sue“, „Oh, Boy!“, „Maybe Baby“ nebo „Early in the Morning“. Důležité je i to, že si písně psal sám, čímž ovlivnil další generace autorů, od Boba Dylana po Paula McCartneyho.
Ritchie Valens byl ještě mladší. Bylo mu teprve 17 a už měl na kontě skladby „Come On, Let’s Go“, „Donna“ a hlavně „La Bamba“, kterou přetavil z tradiční mexické písně do rock’n’rollového tvaru. Zajímavé je, že podle dobových profilů sám španělsky skoro nemluvil. Big Bopperovi bylo 28 let a jeho cesta vypadala jinak. Nejdřív pracoval jako diskžokej v Texasu, teprve potom se vydal na dráhu interpreta a autora. Největší úspěch mu přinesla skladba „Chantilly Lace“, která se dostala do americké Top 10. Jeho pódiová persona vycházela z rozhlasového vystupování, byla výrazná, hravá a snadno zapamatovatelná.
Proč se o tom mluví dodnes
Termín „The Day the Music Died“ přišel až později. Do kolektivní paměti ho vtiskl Don McLean ve své písni „American Pie“ z roku 1971. Jak uvádí Britannica, tato skladba proměnila tragédii z hudební zprávy v kulturní symbol. Už nešlo jen o havárii tří známých jmen, ale o okamžik, který začal představovat ztrátu určité nevinnosti v americké popkultuře.
Dnes na místě nedaleko Clear Lake stojí památník připomínající všechny čtyři oběti, včetně pilota Rogera Petersona. WOWT letos znovu upozornila i na poctu Hollyho ikonickým brýlím, které se staly jedním ze symbolů celé události. Paměť té tragédie navíc nežije jen v muzeích a dokumentech. Vrací se v knihách, filmech, univerzitních textech i při výročních připomínkách v Iowě.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů WOWT, Britannica, Case Western Reserve University, YouTube DonMcLean
Píseň, která udělala z Rolling Stones rockové ikony: Příběh za „(I Can’t Get No) Satisfaction“
